↓ Přeskočit na hlavní obsah
2026 ›
5. 11.
čtvrtek, 12:50

Manuální převodovka a prázdná nádrž

Potřeboval jsem do květinářství. Mělo to být rychlé zajetí o obědové pauze.

Potřeboval jsem dnes do květinářství. Nejlepší, co znám, je u Globusu, tak jsem tam chtěl zajet o obědové pauze a rovnou se tam najíst. V Globusu jsem nebyl přes rok, tak se aspoň podívám, co je nového.

Netušil jsem, že nejvíc nového uvidím ještě cestou.

Klíče
#

První překvapení: klíče od auta nejsou na místě. Syn si půjčil rodinné auto. Na místě zůstaly klíče od jeho staršího Golfa.

OK, beru Golfa. Drobný rozdíl: auto moc neznám a je to manuál. Chvilka zvykání na spojku a jedu.

Tmavě modrý Volkswagen Golf šesté generace na louce

Ilustrační foto, Golf VI v barvě Shadow Blue. Autor Stefan-Xp, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 3.0.

Semafory
#

Všechny semafory cestou měly červenou. VŠECHNY. Čtyři, které znám, a dva nové, o kterých jsem nevěděl. Aspoň jsem je poznal.

Každý rozjezd byl malá show. Golf řval, protože jsem nezkušeně pouštěl spojku a šlapal na plyn. Je ale lehký, má odpich, a než se kdo nadál, jel jsem padesát.

Smůlu měli ti, kteří čekali, že je pustím z vedlejší nebo odbočit vlevo přes můj pruh. Dvakrát na mě mávali rukama. Jenže já mám přednost. A mám manuál. Žádné pouštění.

Nádrž
#

Za chvilku jsem se začal nudit, tak koukám kolem a na displeji svítí dojezd 15 km. 😞

Prázdná nádrž. Návrat nejistý.

Globus má naštěstí benzinku, takže nejdřív tam. Podle ikonky jsem si ověřil, z které strany se tankuje, zaparkoval a začal hledat, kde se otevírá nádrž. Kolem sedadla nic. Pod volantem nic. Vystoupil jsem, klekl si vedle auta a místo modlení jsem se ještě jednou podíval pod volant a kolem sedačky. Pořád nic.

Volám synovi.

„Stačí šťouchnout do víčka.“

Zvedl jsem se ze země, za nevěřícných pohledů ostatních řidičů u stojanů obešel auto a šťouchl. Otevřelo se.

Plná nádrž za 2 091 Kč. Účet dostane druhý syn, který auto nenatankoval.

Volant
#

Vracím se do auta, že popojedu k pokladně. Volant se nehne. Klíček nejde otočit.

Moje auto má tlačítko start, takže klíček je pro mě nestandardní nástroj. Tohle se mi už jednou stalo, tak zkouším všechno, co znám: pedály, dveře, tlačítka, ručku. Nic.

Volám synovi. Podruhé.

Po chvilce mu došlo, co jsem zase udělal. Postup: vystoupit, zamknout, odemknout, nastoupit, otočit volant trochu doprava, vložit klíč, otočit. Nastartováno.

Trapně mi bylo už od nádrže, takže jsem jen poděkoval, popojel, zaplatil a dojel do Globusu.

Oběd
#

K obědu bramborák s brokolicí. Všechno kromě bramboráku bylo studené, a to mi nějak nesedělo, takže jsem většinu vrátil. Kam se vrací talíř a tác, jsem samozřejmě nevěděl, tak jsem se zase trapně ptal. Odkázali mě na pás vzadu za restaurací.

Šestka
#

Cesta domů už byla pohoda. Startování mi jde, šup na dálnici a tentokrát přímo domů.

Po cestě se ozvalo auto, že mám i šestý stupeň a ať se ho nebojím zařadit. Našel jsem ho na řadicí páce a zařadil. Pořád mi přijde divné mít 2 500 otáček při 130 km/h, ale u benzínu je to asi normální. Šestka byla klidná a pohodová.

Pár poskočení při parkování a výlet do Globusu byl za mnou.

Jo, na kytku jsem nezapomněl.

štítky: život