Mcely: zázrak, který úřady zakázaly, a tím ho proslavily
S ženou a psem po naučné stezce v Mcelech. Na panelech příběh tří děvčat, kterým se v roce 1849 zjevovala Panna Maria na chlebové peci.
Výlet se ženou a psem. Krátká procházka po naučné stezce vyplní den.
Mcely jsou vesnice na Nymbursku se zámkem, kostelem na kopci a lesem za humny. Prošli jsme si tam Mcelskou vlastivědnou stezku. Je to okruh dlouhý asi dva a půl kilometru, značený červeným šikmým pruhem na bílém čtverci. Začíná a končí u zámeckého parku a vede starými částmi obce, kolem bývalé cihelny a kusem lesa.
Na panelech je to, co člověk čeká: kdy byl postaven kostel a kdo ho opravil. Jenže půlka stezky vypráví něco úplně jiného.

Dvě stezky v jedné#
Panely mají dvojí číslování. Arabské číslice patří hlavnímu okruhu: stará cihelna a vinice, lesní rezervace, socha svatého Jana Nepomuckého. Římské číslice patří podokruhu „Po stopách mcelského zázraku“. A ten stojí za přečtení celý.

Mcelský zázrak#
Všechno, co následuje, je převyprávěné z panelů.
Na začátku července 1849 se u mcelského kostela pěti dětem zjevila neznámá Paní. Utěšila je, odvedla ke kříži uprostřed hřbitova, modlila se s nimi a svěřila jim devět tajemství. Dala jim devět kamínků a růži a slíbila, že za devět dní přijde zas. Dospělí, kteří děti na těch místech viděli, s nimi neviděli nikoho.
Hlavní postavou se stala desetiletá Františka Fryčová. Po smrti matky si ji od nemocného otce vzala sestra do domku hrobníka Vokála. V tom domku se tísnilo sedm dospělých a jedno malé dítě a Františka si stravu a byt odpracovávala jako chůva a děvečka. Na školu nezbýval čas. K ní se přidaly Františka Plachá a nejmladší Halešová.

Od poloviny října do začátku prosince se podle panelu Panna Maria zjevila dívkám víc než třicetkrát. Na hrobníkově chlebové peci. Domku se začalo říkat „svatý domeček“.
Pak to nabralo obrátky:
- Dívky měly za hříšníky trpět i fyzicky, takže přišly večerní záchvaty „svaté nemoci“. Nejdřív doma, později na návsi, na sněhu a v mrazu, před davem diváků.
- Na bolest dostávaly na kostce cukru Hoffmannské kapky, tedy líh s éterem. Dávku si vymohly zvýšit ze tří kapek na devět. Se souhlasem Nebeské královny a ke cti devíti kůrů andělských.
- V domku vznikl oltář. Rodina hrobníka u něj přijímala peněžité i naturální dary výměnou za papírové růže, svíčky a svaté obrázky, kterých se dotkli nebeští návštěvníci.
- listopadu na peci vytryskla „tekutina rozmanité vůně, spíš oleji podobná“. Lahvičky se svatým olejem se dobře prodávaly. Jako důkaz zázraku neobstály.
Úřední zákaz je nejlepší reklama#
Státní úředníky netrápilo zjevení. Trápilo je nepovolené shromažďování a nezdaněné podnikání. V listopadu přijel panský direktor z Dětenic, nechal oltář přestěhovat do kostela a zakázal venkovní představení s éterovými kapkami.
Výsledek? Poutníků přibylo, mrazy nemrazy. Panel to říká suše: už tehdy platilo, že úřední zákaz je nejlepší reklamou.
Na Štědrý den dorazila vyšetřovací komise. Františku Fryčovou poslala na pozorování k lékaři do Křince. Ten ji po jedenácti dnech shledal tělesně zdravou, jen nadmíru zastrašenou. V lednu 1850 si dívky odvezl na faru do Osenic farář Beránek, strýc Plaché. Zájem pomalu vyprchal a církev se k posouzení nikdy pořádně nedostala.
Panely napočítaly 37 vidění. Uznané není žádné. Stalo se to devět let před Lurdy.

Co bylo dál#
Poslední panel dopoví, jak dívky dopadly:
- Plachá se vdala za chalupníka ze Střevače. Zemřela v pětatřiceti na zápal plic, po šestém porodu.
- Fryčová zůstala na faře jako hospodyně. Zemřela v sedmadvaceti na chudokrevnost.
- Halešová se vdala dvakrát, měla osm dětí a dožila se pětapadesáti.
Žádné z nich se vidění už nikdy nevrátila. A autor panelů končí větou, že když se jejich projevy očistí od vnějšího balastu, mohou se jevit „jako zoufalé hledání mateřského citu a lásky“.

Zbytek okruhu#
Hlavní okruh je klidnější čtení, ale taky stojí za zastavení:
- Stará cihelna pracovala v letech 1837 až 1943. Cihly měly vytlačenou značku D–M a dodnes jsou podle panelu v obci k vidění.
- Vinice. Svahu u lesa se říká Vinička. Réva se tu pěstovala od 15. století. Po třicetileté válce a s malou dobou ledovou vinařství upadlo, révu vystřídal chmel a po něm sady.
- Svatý Jan Nepomucký ve Velkém koutě byl vysvěcen roku 1832. Dnešní socha je podle panelu už druhá. První byla menší a sedlákům připadala málo reprezentativní.
- Kostel svatého Václava má gotické kněžiště z poloviny 14. století a vedle roubenou zvonici.

Čtvrtě#
Les za vsí je Národní přírodní rezervace Čtvrtě. Doubravy na svazích, prameniště v údolích, na jaře bledule a několik druhů orchidejí. Rezervace je jinak veřejnosti nepřístupná. Stezka je výjimka, vede jejím kusem po značené cestě.
Na podzim z orchidejí není nic. Zato je cesta zasypaná listím a mezi holými kmeny svítí slunce.
Podle panelu v rezervaci roste i památný dřín. Jeho stáří se odhaduje na 170 let, je asi deset metrů vysoký a má tři kmeny.

Hospoda#
Zakončeno v Hostinci Na Patříně, kde si žena dala hovězí kaldoun a burger s trhanou kachnou a já svatomartinskou husu.
Zdroje#
Historie je z panelů Mcelské vlastivědné stezky (námět a projekt Ing. Petr Klouček, DiS., texty a přílohy PhDr. František Dudek, CSc., grafické zpracování Karel Čejka). Délka, značení a průchod rezervací podle Kudy z nudy.