Z fotek katalog

#

Nafotil jsem každou polici, nejdřív přední řadu, pak zadní. Aby šlo poznat, která zadní řada patří ke které polici, nechal jsem vpředu vždycky jednu knihu jako značku. Dohromady 39 fotek.

Z nich AI přečetla hřbety a sestavila seznam: 294 knih. U pěti si názvem jistá nebyla, tak mi ukázala výřez fotky a já potvrdil nebo opravil. Kde je ISBN přímo na hřbetu, zapsalo se taky; to je 61 knih a 55 z nich potvrdil katalog Národní knihovny.

Vedlejší objev: pár knih mám dvakrát, třeba Předehru k Nadaci nebo Věčný oheň.

Které díly chybí

#

Pak přišly série. Ke každé knize AI dohledala na Databázi knih, do které série patří a kolikátý je to díl. Zajímaly mě série, ze kterých mám aspoň polovinu dílů vydaných česky. Takových je 27, dalších 28 sérií mám kompletních.

Párovat se muselo podle pořadí dílu, ne podle názvu. Vládci stínu jsou například první díl Amberu, jen pod jiným českým titulem.

Seznam jsem pak prošel. Pár sérií jsem škrtl, protože si je vůbec nepamatuju. Naopak jsem přidal Stasheffa, sérii Čarodějem sobě navzdory: četl jsem ji, ale nemám ani jeden díl.

Nákup

#

Knihobot má zrovna akci 10 knih za 250 Kč. AI prošla celou nabídku akce, přes 43 tisíc knih, a porovnala ji se seznamem chybějících dílů. Shoda vyšla u 14 knih. Objednal jsem 17, z toho pět dílů Stasheffa.

Dvě knihy porovnání minulo: jedna vyšla pod pseudonymem autora, druhá má na Databázi knih jiný název než v obchodě. Příště se musí párovat i přes pseudonymy.

V sobotu ráno mě napadlo, že tohle je úloha pro počítač. Které knihy se do krabice vejdou a kterými se vyplatí ji naplnit? Celý den jsem to dělal s Claude Code. Tohle je, jak to šlo za sebou.

Výsledek běží na ondra42.cz/dobrovsky.

8:10 Jde to vůbec?

#

První otázka byla, jestli e-shop u knih uvádí rozměry. Uvádí, u každé knihy v milimetrech. Pořadí rozměrů ale není jednotné, jednou je první šířka, jindy výška, takže je aplikace musí sama seřadit.

Krabice měří podle Dobrovského zhruba 28 × 21 × 15 cm. Do akce patří jen české knihy z jejich vlastních nakladatelství: Gate, 1400, Red, Talk, Kontrast, Kontrast Vintage, King Cool, Drobek, Vendeta, Via, Pangea a Fobos.

8:16 Stahování a první demo

#

Na pozadí se začal stahovat katalog všech dvanácti značek. Tři z nich (Red, Talk a Kontrast Vintage) na e-shopu nebyly k nalezení pod svým jménem, takže je AI dohledávala podle čísel stránek. Mezitím vznikalo demo nad padesáti knihami.

První verze byla velká: záložky Krabice, Katalog, Preference a Návod, tlačítko „Navrhni nejvýhodnější krabici“ a návod ke skládání s 3D náhledem a vrstvami. Z padesáti knih navrhla krabici s jedenácti knihami za 3 917 Kč.

9:34 Na telefon a co nejjednodušeji

#

Hned jsem viděl, že tohle v obchodě nikdo ovládat nebude. Aplikaci budou lidi používat na telefonu u regálu. Chtěl jsem jen hledání, tlačítko „Do krabice“ a odpočet, kolik knih se tam ještě vejde. Klidně nepřesný, hlavně aby tam nějaké číslo bylo.

O dvě minuty později byla hotová jednoduchá verze s velkým číslem nahoře: „≈ 8 knih se ještě vejde (odhad)“. Odhad počítal s průměrnou knihou z nabídky, která měří 14 × 20,7 × 2,9 cm.

V 9:44 běžela stránka na ondra42.cz/dobrovsky. Katalog měl tou dobou všech 2 375 knih.

9:48 Dvě čísla místo odhadu

#

Odhad podle průměrné knihy mi nestačil. Chtěl jsem dvě skutečná čísla: kolik knih se do krabice vejde nejvíc a kolik jich je nejméně potřeba, aby dohromady stály 2000 Kč.

• Nejvíc 37 knih. Leporela, kapesní horoskopy a tenké paperbacky.
• Nejméně 3 knihy. Dvě nejdražší (749 + 749 Kč) na 2000 Kč nestačí, tři ano.

Po každé přidané knize aplikace krabici znovu poskládá a obě čísla přepočítá. Jakmile je v krabici aspoň jedna kniha, nabídne návod, jak ji složit.

Dopoledne: úpravy za pochodu

#

Pak už to šlo rychle, jedna věta, jedna úprava:

• Preference schované pod malým tlačítkem ☰, aby nezabíraly místo: žánry, nakladatelství, jen pevná vazba, „už mám“.
• U knihy štítek „už se nevejde“, a takovou knihu ani nejde přidat.
• Nové číslo cena/objem: kolik korun dostanete za místo v krabici. Podle něj jde řadit. Nahoře jsou kapesní horoskopy.
• Odkaz na obsah krabice nahoru, ať se kvůli vyndání knihy nemusí rolovat na konec.
• Pryč s duplicitami („Zloděj chleba“ a „Zlodějka chleba“) a s knihami, které ještě nevyšly. Zbylo 2 254 knih.

Aplikaci průběžně zkoušela žena. Všimla si, že oblíbený žánr spolu s oblíbeným nakladatelstvím nefungují jako „nebo“, ale jako „a zároveň“. Měla pravdu napůl: dva žánry fungovaly správně, žánr s nakladatelstvím ne. Opraveno.

Mezitím jsem si nechal spočítat nejvýhodnější krabici z knih, které má e-shop skladem. Jen z vázaných knih vyšlo 16 knih za 4 454 Kč. Ze všech vazeb 32 knih za 6 529 Kč, protože hodnotu táhnou malé drahé knihy.

10:49 Tři vzhledy

#

Ve druhé session vznikly tři barevné varianty nad živou aplikací: Knihkupectví, Krabice a Kalkulačka. Vybral jsem A, Knihkupectví: krémový papír, patkové písmo, lahvově zelená a mosaz.

Nasazená verze ale vypadala úplně jinak než návrh, protože můj prohlížeč má tmavý režim a k motivu se automaticky dopsala tmavá verze. Výchozí je teď vždy světlý vzhled, tmavý se dá zapnout v menu.

Poledne: Metropole Zličín

#

Mezi Andělem a Zličínem vyšla lépe NC Metropole Zličín. Dobrovský o ní na webu píše, že má nejvíc titulů na metr čtvereční. Zajel jsem tam, vzal krabici a pár knih a zkoušel, jestli aplikace odpovídá skutečnosti.

Neodpovídala. Aplikace tvrdila, že se těchhle sedm knih nevejde. Vešly se a ještě zbylo místo.

Problém nebyl ve výpočtu, ale v krabici. Nocticadia je podle e-shopu široká 15,5 cm. Postavená na hranu je tedy vyšší než 15 cm, se kterými aplikace počítala. Rozměry krabice jde teď zadat v menu. S krabicí vyšší o sedm milimetrů složí aplikace těch sedm knih stejně jako na fotce: šest na hraně vedle sebe, jednu napříč.

Do krabice se pak vešla i osmá kniha. Vypadalo to, že je krabice větší, než Dobrovský uvádí. Tak jsem do prázdné krabice položil knihu se známým rozměrem jako měřítko a vyfotil ji. Krabice měří opravdu zhruba 28 × 21 × 15 cm. Karton má jen trochu vůle a rozměry z e-shopu nejsou na milimetr.

V prodejně jsem občas požádal někoho z lidí u regálů, ať aplikaci zkusí. Na telefonu u regálu bylo hned vidět, že velká čísla nahoře překážejí při hledání. Teď při rolování odjedou a nahoře zůstane jen hledání s tenkým řádkem shrnutí.

12:17 QR kód

#

Abych mohl stránku předávat dál, přibyl dole QR kód s tlačítkem „Sdílet odkaz“. První verze se na telefonu četla jako číslo místo adresy. Kód byl v pořádku, ale telefon kreslil mezi čtverečky tenké spáry. Teď je to obrázek s přesnými pixely a funguje.

13:20 Knihy bez rozměru

#

58 knih nemá v e-shopu použitelný rozměr, takže je aplikace vyřadila. Mezi nimi byl i nejdražší kus z akce, box Edgara Allana Poea za 1 499 Kč. Vyfotil jsem ho v prodejně vedle knihy se známým rozměrem a podle fotky sedí rozměr z e-shopu: 14,3 × 14,3 × 21,8 cm. Aplikace ho dřív zahodila, protože tloušťku přes 9 cm brala jako chybu dat. Teď je zpátky a nejmenší počet knih na 2000 Kč klesl ze tří na dvě.

14:30 Z dema je produkce

#

Žena mezitím odkaz sdílela na Facebooku. Z dema se tím stala produkce a adresa musí vydržet.

Aplikace do té doby ležela mimo repozitář webu a další nasazení webu by ji smazalo. Teď je součástí webu a každé nasazení ji nahraje znovu. Po konci akce v neděli ve 21:00 se nahoře objeví pruh „Akce skončila“ a stránka zůstane pro inspiraci.

Co zůstává otevřené

#

• Tlačítko „Chci určitě“ dnes skoro nic navíc nedělá. Buď zmizí, nebo dostane funkci „doplň krabici za mě“.
• Dostupnost knih v konkrétní prodejně aplikace nezná. Co je skladem, se pořád zjišťuje u regálu.

Od nápadu po stránku, kterou lidi sdílí, uběhlo asi šest a půl hodiny. Kód jsem nepsal ani řádek. Já jsem rozhodoval, co aplikace má umět, a v knihkupectví ověřoval, jestli to, co tvrdí, platí pro skutečnou krabici.

Chtěl jsem, aby mi širší rodina pomohla vyplnit rodokmen. Formulář nikdo vyplňovat nebude, takže to musí být hra. Ve středu 30. 9. po práci jsem napsal zadání a ve čtvrtek ve tři ráno běží matkarodu.cz na vlastní doméně, s jedenácti zmergovanými pull requesty za sebou. Psal jsem já s Claude Code, oponenturu dělal Fable.

Středa odpoledne: zadání

#

Představa byla jednoduchá. Přihlásím se jménem, bez hesla. Když je jméno v rodokmenu víckrát, web se zeptá na rok narození, a když nesedí, dál nepustí. Žádný výběr z možností. Pak uvidím své příbuzné jako hvězdy na obloze: kdo je vybraný, je uprostřed, ostatní se kolem něj rozestaví. Po kliknutí na souseda se celá obloha plynule přesune na nový střed, žádné skoky.

Než se začalo psát, AI se doptala na podrobnosti. Pohyb „jako na gumě“ jen při přesunu, jinak nic zbytečně nehýbe. Žádný GEDCOM, export někdy později. Adresa zatím tajná a odkaz rozešlu přes WhatsApp. Na Cloudflare smí odejít jméno, vztah a rok narození, celé datum ne.

Krátce po „zadání hotovo“ byla první verze. Hned za ní oponentura v samostatném agentovi. Našla dvě vážné věci: kontrola roku narození platila jen v prohlížeči, takže server šlo ptát pořád dokola, až by rok prozradil, a statické soubory šly stáhnout i bez přístupového kódu. Opraveno dřív, než jsem to vůbec viděl.

Odpoledne: ladění očima

#

Pak přišlo to, co za mě nikdo neudělá: dívat se a říkat, co je špatně.

• Pohyb. „Mění se to hodně rychle, zpomal.“ „Ještě zpomal.“ Napotřetí sedí. Rozložení se teď spočítá předem a hvězdy na místo jen doplují.
• Vztahy. Na první pohled nebylo poznat, kdo je rodič, dítě nebo sourozenec. Popisky jsem nechtěl, rozšíření a zúžení čáry stačí. Pak sourozenci: první návrh byl čárkovaně. Jenže sourozenci by se urazili, vypadá to, jako by jejich vztah byl méněcenný. Skončilo to takhle: rodiče a děti modrou čarou, která se zužuje, sourozenci zlatou a partneři růžovou, obojí stejně výrazné jako modrá.
• Úpravy. Vztah šel vytvořit dvěma cestami, přidáním nového člověka a spojením dvou existujících. Jedna z nich neuměla vybrat typ vztahu. Teď je cesta jedna.
• Drobnosti. Při přidávání se hledá jen v okolí osoby, ne v celé databázi. Návrh jde vybrat šipkou a Enterem. Přibyl světlý režim. Můj první nápad byla sněhová pokrývka s vločkami, nakonec je to obyčejný světlý vzhled a přepínač je běžná ikona. Vrátila se možnost označit někoho „už nežije“ bez data úmrtí, protože to tak u předků často je. Otázka „není to tatáž osoba?“ se ptá jen tam, kde opravdu může jít o duplicitu, ne u syna, který se jmenuje stejně jako otec.

Pak šla první verze ven na dočasnou adresu Cloudflare Workers. Nasazovací skript se ladil za běhu. Potom jsem dal merge, aby byla první funkční verze v main. Všechno další už šlo přes samostatné větve a PR.

Večer: GDPR

#

Rodokmen jsou osobní údaje živých lidí. Otázka tedy byla, co musím omezit, aby se z rodinného koníčka nestala služba s povinnostmi.

Odpověď, kterou si nechám ověřit, kdyby to někdy šlo dál: rodokmen, který si vedu pro sebe a rodinu v uzavřeném okruhu, spadá pod výjimku pro osobní a rodinné účely (čl. 2 odst. 2 písm. c GDPR). Výjimka padá ve chvíli, kdy data vidí neomezený okruh lidí. Kdybych web nabízel cizím lidem pro jejich rodokmeny, byl bych provozovatel a GDPR by se mě týkalo. Na zemřelé se GDPR nevztahuje. Kdo klikne na „pozvat“, nerozhoduje, rozhoduje to, jestli okruh zůstane rodinný.

Z toho vyšla pravidla:

• Veřejná je jen vstupní stránka s názvem, všechno ostatní je noindex a za pozvánkou.
• Pozvat jde příbuzného nejvýš tři kroky od sebe. Dva kroky mi přišly moc omezující a tři kroky jsou pořád rodina. Zákon žádný počet kroků neurčuje.
• Viditelnost podle vzdálenosti. Jméno žijícího člověka uvidíš do šesti kroků, rok narození do pěti, dál jen „žijící osoba“ se vztahy. Zemřelí jsou vidět vždycky.
• Ochrana, kterou si nastaví každý sám. Jmenuje se Mustang podle karty z karetní hry BANG!. Kdo má před sebou vyloženého Mustanga, toho ostatní hráči vidí o jedno místo dál, takže hůř dostřelí. Tady je to stupeň 0 až 5, který se přičítá ke vzdálenosti, takže se jméno ukáže jen bližším příbuzným. U dítěte ochranu nastavuje rodič.
• Výmaz je právo a beru ho jako fakt. Smaže se jméno a údaje, vztahy zůstanou, protože okolí ten vztah má, i když dotyčný být znám nechce.

Večer: doména

#

Rodokmen chtěl vlastní adresu. AI měla každý návrh rovnou ověřit ve WHOIS, ať nepálíme čas nad obsazenými doménami. Zkratky jako rdk.cz jsem zavrhl, protože jsou divné, a varianty s „předky“ mi neseděly. Pak mě napadla „matka rodu“. Vyšla volná, nikdo ji nepoužívá a nezní urážlivě. Pomlčka se v doménách nedoporučuje, protože se špatně diktuje, takže matkarodu.cz.

Zbytek večera byl provoz:

• Registrátor. Moje dosavadní řešení bylo zbytečně drahé. Vedos stojí 160 Kč ročně, stejně za registraci i prodloužení, a má API. Forpsi měl akci za 99 Kč, která ten den končila, prodloužení je potom dražší. Web i DNS zůstávají na Cloudflare Free.
• Kontakt a NSSET. Chvíli jsem řešil, jestli přes kontakt ve WHOIS nejde dohledat, které domény patří jednomu člověku. Nakonec jsem to zjednodušil na jeden kontakt a jeden NSSET pro všechno.
• Zóna v Cloudflare přes Terraform s importem, protože jsem ji v dashboardu založil dřív. AI plán připravila, apply jsem pouštěl já.
• DNSSEC s klíči od Cloudflare, ne s KEYSETem od starého registrátora.
• Přepnutí. Před zveřejněním ještě jedna kontrola zabezpečení. Hlavní adresa je doména bez www, www přesměrovává a HSTS je zapnuté. Kontrola po nasazení hlásila chybu, ale nebyla to chyba webu. DNS na serveru se na doménu zeptalo před nasazením a odpověď „nic tu není“ si půl hodiny pamatovalo. Pozvánky jsem rozeslal znovu na novou adresu a dočasnou adresu na workers.dev jsme vypnuli.

Večer jsem napsal „nasazeno“.

Kolem půlnoci: rodina testuje

#

Netrvalo dlouho a přišla zpětná vazba od první skutečné uživatelky, mé ženy. Chtěla propojit dvě zemřelé příbuzné, které spojuje jen jeden člověk mezi nimi, a nešlo to. Původní pravidlo počítalo vzdálenost od toho, kdo vazbu přidává. Nové počítá vzdálenost mezi oběma spojovanými: nejvýš dva kroky, mezi dvěma zemřelými až deset. Aby AI mohla pravidla posuzovat nad skutečnými daty, dostala ke Cloudflare D1 přístup jen pro čtení.

Do půlnoci vznikly ještě dvě věci:

• Správa pro mě. Pod mou osobou je odkaz na přehled změn a statistiky, abych viděl, co se v rodokmenu děje.
• Ikona. Claude Design připravil pět návrhů. AI doporučovala srpek, protože je nejčitelnější v 16 pixelech. Vybral jsem „Souhvězdí rodu“: matka rodu jako zlatá hvězda a rodina, která se pod ní větví.

Čtvrtek mezi jednou a třetí ráno: velká obrazovka

#

Rodokmen budou číst hlavně lidé v mém věku a starší a ti sedí spíš u počítače nebo tabletu než u telefonu. Na velké obrazovce je tedy místo na víc detailu. Ukázku jsem viděl ještě před nasazením nad aktuální databází:

• Prstenec kolem jména uprostřed. Při přesunu jede po čarách přes příbuzné ze starého středu na nový. Tohle byl můj nápad a AI ho dotáhla.
• Větší písmo, celé roky místo ’29, víc lidí naráz, oběžné dráhy a v tmavém režimu Mléčná dráha. Všechno statické, nic se zbytečně nehýbe.
• Panel osoby vpravo, legenda dole.

Ukázka pro každého

#

Kdo přišel na matkarodu.cz bez pozvánky, viděl jen název. Teď vidí živou ukázku. Je to kopie skutečného rodokmenu, ve které má každé jméno a příjmení náhradu a roky jsou posunuté o pár let. Vazby zůstaly skutečné, takže ukázka vypadá jako opravdová rodina. Generátor spadne, kdyby ve výsledku zůstalo jakékoli skutečné jméno. V ukázce jde přidávat i mazat, ale změny zůstanou jen v prohlížeči a na server nic nejde. Obrázky v tomhle článku jsou z ní.

Co dál

#

Web už je veřejný na vlastní doméně, takže končí fáze „rychle změnit a zkusit“. Poslední otázka byla, jak dělat code review, když aplikaci píšu jen já s AI. Za druhého člověka může sloužit Fable nebo jinak nastavený model. Plán je, aby oponenturu spouštěl cron na serveru v samostatné session, ne autor PR. Zatím je to jen plán.

Počet kroků, Mustang i pravidla pro vazby jsem určoval já a rodina, ne AI. Za jeden večer a noc se změnily několikrát a změní se znovu, až rodokmen začnou vyplňovat další příbuzní.

Sobota v noci: web bez hesla

#

Po sobotním zápisu padlo heslo z ondra42.cz, takže web je veřejný. Hned za tím přišel technický audit, opravený v jednom PR: feed a sitemapa se už necachují jako neměnné, obrázky jdou jako WebP v rozumných šířkách, RSS nese celý text, přibyl security.txt a lepší kontrast a čtečky obrazovky už nečtou titulek dvakrát.

Tu samou noc se sto pamětí hlavního asistenta přepsalo do skillů. Postup, který se opravoval v pěti pamětech naráz, je teď jeden skill a načte se ve chvíli, kdy je potřeba: návod pro mě, nasazení po merge, pošta k datu a zápis na tenhle web.

Pondělí: co vlastně chci

#

Dnešek začal nepříjemnou otázkou. Poradce (finance, zdraví, úřady, práce, rodina) jsem si postavil a pak je přestal používat. Automaty na sběr dat běží a dodávají, protože mě nepotřebují. Všechno ostatní čeká, až odpovím, a brzdou jsem já.

Ze tří cílů (hlídač povinností, poradce s mým kontextem, kontinuita pro rodinu) jsem jako ultimátní vybral poradce. AI doporučovala hlídače. Ty další dva cíle platí dál, jen nejsou na prvním místě.

Proč poradci neběželi: každý měl vlastní paměť, takže se každý choval trochu jinak a já pořád opakoval totéž. Finanční poradce nevěděl, jak pracovat s gitem, zdravotní se pouštěl do stavění věcí, které patří hlavní session. Myšlenka „každý má svůj čistý kontext“ byla zároveň ta vada.

Oprava šla ve třech PR:

• Vrstvy kontextu. Pravidla, která platí všude, jsou teď v systémovém CLAUDE.md pro celý server a v rules/. Načte je každá session i subagent a žádné nastavení je nevypne.
• Poradce jako skill a subagent. Řemeslo každé domény je skill (tvar odpovědi, kde jsou data, na čem se už chybovalo). Hlavní asistent ho načte sám podle dotazu, nebo mu dotaz předá jako subagentovi. Místo dlouhých sessions krátký dotaz s jasným koncem.
• Jedna paměť pro všechny. Persona se pozná štítkem, ne vlastní složkou.

Studie z loňského roku mimochodem ukazuje, že persona v promptu přesnost nezlepšuje. Rozdíl dělá řemeslo v textu a čistý kontext.

Knihovna her napříč obchody

#

Katalog her uměl jen Steam a hry z EA a Ubisoftu se k němu připojovaly podle názvu. Teď je to jedna knihovna, každý obchod má svou tabulku a nad nimi je jedna tabulka her. Z 313 záznamů je 296 her a pár si jich žije ve dvou obchodech naráz (Battlefield 6, Far Cry Primal, This War of Mine). Ubisoft vede čtrnáct her dvakrát, „FOR HONOR“ a „FOR HONOR PC“, tak se spojují. A názvy z EA a Ubisoftu už nekřičí verzálkami.

Katalog na webu se staví nad touhle knihovnou a každé pondělí ráno si sám otevře PR s aktualizací. První dorazil dnes. Nástroje se u toho přejmenovaly podle nového pravidla, že název říká, čeho se týká a co udělá: game-catalog-build, ne catalog-build, a už vůbec ne catalog-weekly.

Hlídač, který si všimne ticha

#

Dnes se ukázalo, že jedna datová trubka stojí od srpna a jiná nikdy neběžela. Nic to nehlásilo, protože trubka, která neběží, mlčí úplně stejně jako ta, která je v pořádku.

Proto aiop-doctor. Každý naplánovaný nástroj na konci úspěšného běhu zanechá otisk a v hlavičce nese, jak často má běžet. Doctor každý den porovná otisky s plánem, zkontroluje fronty a to, že nasazená pravidla odpovídají repozitáři. Když něco nesedí, založí jednu otázku, ne deset.

Na tomhle PR se poprvé naplno projevila oponentura: druhá session přečetla plán a diff, ověřila tvrzení naostro a našla v první verzi mimo jiné čísla účtů v kódu. Větev se přepsala. Chci to i příště, ale ne u každého PR, takže AI má sama poznat, kdy to stojí za to.

Drobnosti

#

• Konzole AI je rovnou na kořeni domény, rozcestník zmizel.
• Štítky a archiv roku vypadají jako deník a obrázky se neořezávají.
• AWS profily se jmenují stejně na obou strojích a repozitáře infrastruktury popisují nginx tak, jak skutečně běží.
• Na web mezitím přibyl T29, expediční vault a první sameček neteřina štíra.

Co z toho plyne

#

V sobotu jsem psal, že nejvíc oprav nebylo v kódu, ale v pravidlech. Dnes se ukázalo, kde ta pravidla mají žít: ne v paměti, kterou si každý nese po svém, ale v jedné vrstvě, kterou dostane každý.

Ráno: kotel

#

Začalo to studenou trubkou. Kotel topí, čerpadlo běží, ale přívod do radiátorů je studený už u kotle. Dvě fotky rozvodů, pár otázek, a k tomu jedna nová věc: AI se od rána umí zeptat Home Assistanta, a ten vidí na kotel. Takže místo „přečti mi displej" jsem dostal stav kotle z dat.

Výsledek je diagnóza (do topné větve neproudí voda, podezřelý filtr na zpátečce nebo trojcestný ventil) a koncept e-mailu servisu.

Dopoledne: otázky a úklid

#

Fronta otázek, kterou si AI vede, mi připomněla dálniční známku. Ukázalo se, že letos jsem ji nejspíš nezaplatil: potvrzení z předchozích let v poště jsou, letošní chybí. Známku kupuju sám, AI peníze nehýbe. Umí ale připravit odkaz tak, že zbývá jen zaplatit.

Vedle toho pár drobností: smazat omylem uložený snímek Steamu a uklidit stará rozhodnutí, která už neplatí.

Hlídač zdravotních dat

#

Hodinky posílají data na server přes automatizaci v telefonu. Čtyřikrát to vypadlo a pokaždé se to poznalo až tím, že jsem se zeptal. Od dneška běží ráno health-watch: když data mlčí, založí otázku do fronty a ta se mi ozve v chatu nebo na Discordu. Když data znovu přijdou, otázku sám zruší.

Bezpečnostní audit konzole

#

Na tajném URL mám přehled o AI na serveru. Požádal jsem o bezpečnostní kontrolu a vyšly tři věci:

• Služba poslouchala na lokálním portu bez hesla. Heslo bylo jen v nginx, takže každý lokální účet na serveru četl transkripty a paměť napřímo. Teď běží přes unixový socket, ke kterému se dostane jen nginx.
• Prohlížeč souborů ukazoval i to, co git ignoruje. Přesně tam se ukládají tajemství. Pod ~/git teď vidí jen soubory, které git sleduje.
• Hádání hesla nikdo nebrzdil. Přibyl fail2ban: pět špatných hesel za deset minut a hodina banu. Jail čte vlastní error log konzole, aby omylem nezabanoval adresy Cloudflare, přes které jde tenhle web.

Pauza

#

Poobědová cesta vlakem tři zastávky a zpět pěšky, cca 4 km příjemné procházky se ženou a psem.

Revize štítků v Gmailu

#

Měsíc přijaté pošty proti pravidlům filtrů. Několik pravidel se rozšířilo, jedno vzniklo nové. To je to, o kterém jsem psal dnes odpoledne.

Při té práci padla otázka, jestli máme nějaký kalendář na věci, které se mají udělat později. Neměli jsme. Do večera byl.

Kalendář odložené práce

#

Práce, kterou AI dluží k určitému dni (za týden zkontroluj, jestli štítky sedí), žila jen v próze poznámek a sama se neozvala. Teď je to položka v kalendáři. Ráno v sedm ji AI připraví v bezobslužném běhu a pošle mi na Discord jednu otázku. Zkušební položka proběhla dnes v pět odpoledne, zpráva dorazila. Původně měl běh startovat v půl čtvrté ráno, ale to by mě budil, tak se posunul na sedmou.

Web dostal vzhled

#

Tenhle web byl za heslem, protože byl škaredý. Návrh vznikl v Claude Designu, vybral jsem variantu „Deník výpravy" a AI ji převedla do Huga: titulka jako deník po dnech, vlastní stránka zápisu, stránka hry jako deník zúžený na jednu hru, nové barvy a písma Alegreya přímo ze serveru.

Pak přišlo kolo připomínek, každá jako samostatný PR: rámy obrázků podle hry (první verze byla hodně dětská, druhá se kreslila v Claude Designu a teprve pak nasadila), stránka Teď, čas a hra a titulek na jednom řádku, a řádek „podle tématu" počítaný z posledních deseti zápisů.

K tomu dvě hlášky, obě o AI. A na závěr samostatný redakční worker jen pro tenhle web, aby nemusel tahat celou paměť hlavního asistenta.

Nástroje po kategoriích

#

Stránka Nástroje v konzoli vypisovala jeden plochý seznam a nešlo z něj poznat, co všechno setup má. Teď je šest sekcí podle toku dat: sběr, zpracování, hledání a přehledy, otázky a hlídání, výstup ven, provoz. Zařazení nese každý nástroj sám v hlavičce, takže dělení nezastará s příštím nástrojem. Test hlídá, že žádný nástroj nezůstal bez kategorie.

Hodiny pro model

#

Tohle mě dnes bavilo nejvíc. Model nemá hodiny. Po denní pauze vidí tentýž transkript jako po pěti minutách a klidně mi znovu řekne „zmerguj tu větev", i když jsem ji zmergoval včera. V literatuře se tomu říká temporal blindness a časová značka v promptu to sama o sobě moc nespraví.

Změny jsou dvě. Hook, který ke každé mé zprávě přidá aktuální čas a dobu od poslední odpovědi. A pravidlo ve smlouvě: když minulý obrat skončil žádostí na mě, nejdřív si ověř příkazem, jestli se to nestalo, a teprve pak žádost opakuj. Nezávisle na tom, kolik času uplynulo.

Co z toho plyne

#

Nejvíc oprav dnes nebylo v kódu, ale v pravidlech. „Návod je checklist a jeden krok, ne odkaz do README." „Než se zeptáš, ověř, jestli to už není hotové." „Zadáno znamená udělej."

Jak to tedy je

#

Filtr jsem opravdu napsal já, při dnešní revizi štítků. Důvod je ale nudný. Newslettery OpenAI chodily na hlavní adresu, ne na alias openai@, takže je pravidlo podle adresy nechytalo. Dostaly proto vlastní pravidlo podle odesílatele.

Ovšem ani ta nepomohla — a navíc chtěla, abych se registroval. První, co vyskočilo, byla žádost o registraci, a na stránce žádný odkaz na hlavní stránku s popisem nebo čímkoli dalším. Prostě nic.

Takže jdu dál. Registrovat se někde, kde nevím, co nabízejí, je o ničem. To vážně není dobrý návrh hlavní stránky a dost špatný přístup k UX webu.

Jak to tedy je

#

Popis produktu existuje, jen není tam, kde jsem ho hledal. grok.com je samotná aplikace a od února 2026 na ní bez přihlášení neodešlete zprávu. Stránka, která vysvětluje, co Grok umí a co stojí, žije na úplně jiné doméně — x.ai. Z aplikace tam ale nevede žádný odkaz, takže kdo začne u chatu, popis nenajde. To není moje chyba v hledání, to je rozpojený web.

Co se dalo zjistit bez účtu:

• Grok dělá xAI, firma Elona Muska. Tu v únoru 2026 pohltil SpaceX a od 6. července 2026 vystupuje jako SpaceXAI. Chatbot i aplikace si jméno Grok nechaly, změnila se jen firma nad nimi.
• Účet zdarma jde založit e-mailem nebo propojením s účtem na X. Zdarma ale neznamená všechno: nejnovější model a generování obrázků a videa jsou za placeným tarifem.
• Poslední verze je Grok 4.7, vydaná 21. září 2026 — čtyři dny před tím, než jsem se na to díval.
• Kromě webu je Grok v mobilních aplikacích, v síti X pro předplatitele Premium a v autech Tesla. Pro vývojáře je API za přibližně 2 dolary za milion vstupních a 6 dolarů za milion výstupních tokenů.

Jinými slovy: nabízejí zhruba totéž co konkurence a účet zdarma opravdu existuje. Jenom to nikde neřeknou tomu, kdo přijde na grok.com a chce vědět, do čeho jde — a to je přesně ten okamžik, kdy se rozhoduje.