Výsledek je, že jsem koupil 6 disků (3× Verbatim Vi550 S3 a 3× Apacer AS350X, všechno SATA SSD po 256 GB, zapojené po dvojicích do RAID1) a nainstaloval Ubuntu server (26.04 LTS). Takže další hračka k dispozici. Ještě nevím, co budu dělat, ale HW výkon je slušný. I když 10 let starý. On při dobrém zacházení, kterého se mu dostávalo, vydrží dlouho.

• deska Supermicro X8DTT-H
• 2× Intel Xeon E5620 (4 jádra / 8 vláken, dohromady 16 vláken)
• 96 GB RAM DDR3 (12× 8 GB)
• 2× 1 Gbit síť, spojené do jedné linky

Nejvíce mě zaujaly IPv6 adresy a přemýšlím, co s nima.

Jak to tedy je

#

Starý je víc než deset let. Procesor Xeon E5620 Intel uvedl v prvním čtvrtletí 2010 a BIOS desky nese datum srpen 2011. Železo je tedy zhruba patnáct let staré — o to víc to vypovídá o dobrém zacházení.

Co s IPv6. Server si adresu nastavil sám (SLAAC) ze sítě o velikosti /64. Adresa IPv6 má 128 bitů a u téměř všech sítí připadá polovina na síť a polovina na rozhraní, takže jedna síť /64 má 2⁶⁴, tedy přes 18 trilionů adres. Na rozdíl od IPv4 tu není NAT: každá služba může mít vlastní veřejnou adresu, další adresy si server na rozhraní přidá sám. Ta /64 je ale segment, který server sdílí v serverovně s ostatními stroji; vlastní rozsah jen pro sebe by musel přidělit provozovatel sítě. Plus jedna praktická věc: co je na IPv6 vidět, je vidět z celého internetu, takže firewall patří i na IPv6, nejen na IPv4.