Jak to tedy je

#

God Mode! je ocenění za bitvu, které podle wiki War Thunderu dostane hráč, který „zničil vozidlo stejného typu s bitevním hodnocením (BR) o víc než 5,0 vyšším, než má sám“. Menší bratři jsou Rank does not matter (rozdíl 1,0–2,0) a Skill matters (2,3–5,0).

Rozdíl je v realistických bitvách 7,3 − 2,0 = 5,3, v arkádě 7,3 − 1,7 = 5,6. Na God Mode to stačí v obou režimech. Jak se M22 dostane do bitvy s vozidly kolem BR 7? Bitevní hodnocení sestavy určuje nejvyšší vozidlo v ní a bitvy se skládají ze sestav do 1,0 BR od sebe. Kdo si do sestavy na sedmičkách přibalí oblíbenou hračku z ranku I, může s ní vyjet i proti Wieselu. Proti 8 mm plechu Wieselu je 37mm kanon M22 pořád dost.

Zdroje: War Thunder Wiki — Match awards, M22, Wiesel 1A4, Matchmaking. Ikona ocenění: Gaijin Entertainment, z wiki War Thunderu.

Různá barva textu u Resonance naznačuje úroveň vylepšení nebo vhodnosti pro postavu. Zkusím Necromancera a uvidíme.

Jak to tedy je

#

Na Steamu je o Resonance jediná věta: „Seven schools of Resonance: pair weapons of a school for extra power.“ Každá zbraň patří do jedné ze sedmi škol a škola, ve které něco mám, dává bonus. Víc hra nevysvětluje, takže zbytek je čtení ze screenshotů.

Barva patří škole, ne postavě. Holy II je žlutý a Fire II oranžový u Roguea i u Necromancera, i když Consecration měla jednou Lv 5 a podruhé Lv 1. Arcane a Shadow jsou fialové, Death zelený, Storm žlutý.

Spectral Blades je Shadow. U Roguea chyběla, u Necromancera se ukázala jako fialový Shadow II.

Ukážou se nejvýš čtyři školy. Ve všech třech bězích jsem měl pět zbraní z pěti různých škol a Resonance pokaždé ukázala čtyři. Pokaždé vypadla jiná: Shadow (Spectral Blades na Lv 5), Storm (Chain Lightning) a Frost (Frost Nova na Lv 5). Na levelu zbraně to nezávisí, Consecration na Lv 1 se ukázala. Nejspíš se do řádku víc nevejde. Je to dohad, ne pravidlo ze hry.

Arcane III zůstává záhadou. Ve druhém běhu za Roguea stoupl Arcane na stupeň III, přestože Arcane Bolt byl pořád Lv 4/6 a jiná zbraň z Arcane v buildu nebyla. Chvíli to vypadalo, že do Arcane patří Frost Nova, ale tabulka poškození ukázala něco jiného (níž).

Arcane Barrage je nejspíš evoluce Arcane Boltu. Steam slibuje 15 skrytých evolucí: zbraň na maximum, k ní její pasivka a truhla po bossovi. Po výhře jsem pokračoval v endless a za necelé dvě minuty přidala každá zbraň poškození, jen Arcane Bolt ne: 239,0k po výhře i po smrti. Bolt přestal střílet, místo něj střílela Arcane Barrage (z 1,42 M na 2,44 M) a jeho řádek zůstal v tabulce zamrzlý.

Tabulka poškození končí sedmým řádkem. Frost Nova i Consecration na Lv 5 v ní nejsou, nejspíš udělaly méně než sedmé místo (52,5k). Hra to nijak neoznačí.

Co bych autorovi přidal do zpětné vazby:

• vysvětlit Resonance přímo ve hře (tooltip nad školou: které zbraně do ní patří a co dává stupeň II a III),
• ukázat všechny školy, ne jen čtyři,
• v tabulce poškození ukázat všechny zbraně, nebo aspoň „a další“,
• po endless se nezměnil Progress: Mastery +1146 XP a stejné achievementy jako po výhře, přestože jsem zabil o 3 783 nepřátel víc; soul shards přitom přibyly (338 → 386),
• Hemorrhage nemá ikonu, jen otazník.

Zdroj: Reapers’ Tide na Steamu.

Z fotek katalog

#

Nafotil jsem každou polici, nejdřív přední řadu, pak zadní. Aby šlo poznat, která zadní řada patří ke které polici, nechal jsem vpředu vždycky jednu knihu jako značku. Dohromady 39 fotek.

Z nich AI přečetla hřbety a sestavila seznam: 294 knih. U pěti si názvem jistá nebyla, tak mi ukázala výřez fotky a já potvrdil nebo opravil. Kde je ISBN přímo na hřbetu, zapsalo se taky; to je 61 knih a 55 z nich potvrdil katalog Národní knihovny.

Vedlejší objev: pár knih mám dvakrát, třeba Předehru k Nadaci nebo Věčný oheň.

Které díly chybí

#

Pak přišly série. Ke každé knize AI dohledala na Databázi knih, do které série patří a kolikátý je to díl. Zajímaly mě série, ze kterých mám aspoň polovinu dílů vydaných česky. Takových je 27, dalších 28 sérií mám kompletních.

Párovat se muselo podle pořadí dílu, ne podle názvu. Vládci stínu jsou například první díl Amberu, jen pod jiným českým titulem.

Seznam jsem pak prošel. Pár sérií jsem škrtl, protože si je vůbec nepamatuju. Naopak jsem přidal Stasheffa, sérii Čarodějem sobě navzdory: četl jsem ji, ale nemám ani jeden díl.

Nákup

#

Knihobot má zrovna akci 10 knih za 250 Kč. AI prošla celou nabídku akce, přes 43 tisíc knih, a porovnala ji se seznamem chybějících dílů. Shoda vyšla u 14 knih. Objednal jsem 17, z toho pět dílů Stasheffa.

Dvě knihy porovnání minulo: jedna vyšla pod pseudonymem autora, druhá má na Databázi knih jiný název než v obchodě. Příště se musí párovat i přes pseudonymy.

Jak to tedy je

#

Ocenění One minute to midnight podle wiki War Thunderu dostane hráč, který „dokončil misi v letadle nesoucím jadernou zbraň, aniž by provedl jaderný úder“. Za svržení bomby je jiné ocenění, Doomsday!, a to se dává jen tehdy, když bitva skončí vítězstvím.

Screenshot to potvrzuje: B-57B stojí na ranveji a k bodům zbývá skoro 15 km. Atomovka tedy byla vysloužená, ale v poslední minutě už nestihla vzlétnout, protože Ondřejův tým došel na nulu tiketů dřív. I tak: na atomovku je potřeba nasbírat za jednu bitvu hodně bodů a deset zničených tanků s T92 a T29 na to stačilo.

Zdroj: War Thunder Wiki — Match awards.

• Nejde WindowSize větší než 1920×1080.
  • Aha, jde, ale pouze jako Windowed varianta.

Textů či boxů přetéká mezi ostatní, viz obrázek:

Texty ve hře jsou pro mne špatným fontem a špatně čitelné.

Občas bych vylepšení vyměnil za životy.

Nepochopil jsem, jak fungují Hero Cards. Jsou to trvanlivá vylepšení?

Jediná cesta, jak přežít, je pohyb, ale první boss vám zakáže pohyb a to je prostě smrt.

Přijde mi, že nemá cenu se hejbat po mapě, neb nic, co je na zemi, mi nedává žádné bonusy. Jen ty drahokamy, co padaj z mrtvejch nepřátel.

Přirovnávám to ke hře, kde jsem byl brambora a dostával lepší zbraně a vlastnosti.

Během výběru bych uvítal možnost podívat se na detail již vlastněných dovedností.

Nechápu, proč je Soul Meteor Lv 2 legendární:

a Soul Meteor Lv 4 rare?

Jako že každý level přidává jiné procento? Ovšem já vidím jen počet levelů, a ne jejich vliv.

Upravil bych kostičky pod vylepšením, aby zobrazovaly, zda byl přidán legendární/rare/normal level.

Doporučení: zobrazit staty, abych věděl, že je hra vážně zohledňuje a které zrovna mám.

OK, to stačilo.

Jak to tedy je

#

Reapers’ Tide na Steamu zatím nevyšla (Coming soon), ke stažení je demo. Dělá ji a vydává jeden člověk, Petr Jirous. Pixel art podle Steamu vznikl s pomocí AI nástroje PixelLab a autor ho pak vybral, upravil a animoval; hudbu, zvuky, logo a titulní obrázek vygeneroval v Higgsfieldu. „Full game only“ na kartách hrdinů znamená, že v demu jsou zamčení: plná hra slibuje šest hrdinů.

Rarity. Podle Steamu dává každý level-up tři karty od Common po Legendary. Rarita tedy patří nabídce, ne zbrani: level říká, kolikrát jsem zbraň vzal, rarita, jak velký krok právě tahle karta přidá. Legendary Soul Meteor na Lv 2 přidává meteor navíc a +35 % síly, rare Soul Meteor na Lv 4 jen +50 % poškození a +10 % síly, stejně jako rare Arcane Bolt na Lv 5. Common Frost Nova číslo síly nemá vůbec. Lv 2 legendární a Lv 4 rare se tedy nevylučují. Kolik mi ty levely dohromady daly, hra neukazuje, a v tom výtka platí.

Hero karty Steam nepopisuje. Chodí ve stejném výběru jako ostatní (štítek HERO, fialový rámeček) a patří jen zvolenému hrdinovi: Assassinate (kritický zásah dorazí nepřítele pod 15 % života) i Twin Shadows (druhé nabití úskoku) navazují na úskok Hooded Rogue. Trvalý postup mezi běhy má hra jinde: za Shards, které si člověk z běhu přinese, se kupují hvězdy a keystones, k tomu mastery a talenty hrdiny. Hero karty tedy nejspíš platí jen do konce běhu; výslovně to ale nikde nestojí.

Pohyb po mapě. Steam slibuje události zhruba jednou za minutu: bránit svatyni, přijmout prokletý oltář, odpovědět na znamení nebo projít trhlinou. Jestli jsou i v demu, ze stránky nepoznám.

Hra, kde jsem byl brambora, je Brotato: arénová střílečka, kde brambora nese až šest zbraní a mezi vlnami nakupuje v obchodě.

Zdroje: Reapers’ Tide na Steamu, Brotato, press kit autora.

Za tento týden jsem kromě jedné cesty do práce byl 2× venku = mimo dům a pokaždé jsem narazil na někoho známého. Divné, tolik lidí zas neznám. Včera cestou ze serverovny to byla spolužačka v Lidlu, kde jsem si kupoval pití, a rád jsem ji viděl. Dnes při odvozu staré Ikea pohovky další spolužačka, tentokrát i s manželem.

Bohužel jsem si jich nevšiml dost brzo, i když na mne volali jménem a já čekal, že to někdo huláká na dítě. Měl jsem na sobě crocsy, byl zpocenej a seděl v autě odjíždějícím od sběrného dvora, tak jsem zamával. A musím říct, že bych s nima rád povídal, ale ne v oblečení, ve kterém jsem byl.

Když budete chodit ven, tak narazíte na lidi. A zatím jsou všechny konverzace pozitivní, tak nevím, proč vypadá můj názor negativně. :)

Výsledek je, že jsem koupil 6 disků (3× Verbatim Vi550 S3 a 3× Apacer AS350X, všechno SATA SSD po 256 GB, zapojené po dvojicích do RAID1) a nainstaloval Ubuntu server (26.04 LTS). Takže další hračka k dispozici. Ještě nevím, co budu dělat, ale HW výkon je slušný. I když 10 let starý. On při dobrém zacházení, kterého se mu dostávalo, vydrží dlouho.

• deska Supermicro X8DTT-H
• 2× Intel Xeon E5620 (4 jádra / 8 vláken, dohromady 16 vláken)
• 96 GB RAM DDR3 (12× 8 GB)
• 2× 1 Gbit síť, spojené do jedné linky

Nejvíce mě zaujaly IPv6 adresy a přemýšlím, co s nima.

Jak to tedy je

#

Starý je víc než deset let. Procesor Xeon E5620 Intel uvedl v prvním čtvrtletí 2010 a BIOS desky nese datum srpen 2011. Železo je tedy zhruba patnáct let staré — o to víc to vypovídá o dobrém zacházení.

Co s IPv6. Server si adresu nastavil sám (SLAAC) ze sítě o velikosti /64. Adresa IPv6 má 128 bitů a u téměř všech sítí připadá polovina na síť a polovina na rozhraní, takže jedna síť /64 má 2⁶⁴, tedy přes 18 trilionů adres. Na rozdíl od IPv4 tu není NAT: každá služba může mít vlastní veřejnou adresu, další adresy si server na rozhraní přidá sám. Ta /64 je ale segment, který server sdílí v serverovně s ostatními stroji; vlastní rozsah jen pro sebe by musel přidělit provozovatel sítě. Plus jedna praktická věc: co je na IPv6 vidět, je vidět z celého internetu, takže firewall patří i na IPv6, nejen na IPv4.

Poslouchám ale dál druhý díl knihy, protože seriál skončil tam, kde první kniha, a mě zajímá, jak bude příběh pokračovat.

Jak to tedy je

#

Další série bude. Apple TV+ objednal druhou sérii 10. 7. 2025, den před finále té první, a v roce 2026 se natáčí. Premiéra zatím ohlášená není. Tvůrci říkají, že druhá série spojí další tři knihy a díly budou delší, takže druhý díl, který teď poslouchám, v ní nejspíš bude.

Jak to tedy je

#

Druhá série zatím oficiálně objednaná není. HBO se k pokračování nevyjádřilo, ale scenáristé na druhé sérii už pracují a James Gunn osmý díl výslovně označil za finále série, ne celého seriálu. První série byla nejsledovanějším seriálovým startem DC Studios.

A když jsem ve Speranze a podívám se, jakou mám odměnu, tak vidím tohle:

Proč při návratu mám level 10 a ve Speranze vidím level 4? Jsem zmaten. :(

Jak to tedy je

#

Desítka není můj level. Frozen Trail Pass má 60 úrovní a každá stojí 150 Reward Points, takže úroveň n se odemkne při 150 × n bodech: čtyřka při 600, pětka při 750, desítka až při 1 500. Body se sbírají plněním Feats (lehké 15, střední 25, těžké 50) a týdenními milníky po 250 bodech; připisují se automaticky na právě aktivní pass.

Se 700 body ve Speranze jsem tedy byl na úrovni 4 a ta je odškrtnutá správně. Po raidu mám 775, čímž jsem přelezl 750 a odemkla se pátá úroveň.

Obrazovka po raidu neukazuje, kde jsem, ale co mě čeká. Když se předměty porovnají se seznamem úrovní, řada Rewards jsou úrovně 5 až 7: Harmonica a Conductor Hat pro Scrappyho (5), Grappling Hook ×2 (6), přívěsek Whistle Bundle a kožešina ke Caposta (7). Bublina 10 nad ní je nejbližší velká odměna, Anvil IV a barva ke Caposta. Že to tak hra myslí, nikde výslovně nestojí; vyplývá to z toho, že předměty sedí přesně na tyhle úrovně.

Zdroje: Frozen Trail – 2.0 Update, Frozen Trail Pass: všech 60 úrovní, Reward Pass Guide.

V sobotu ráno mě napadlo, že tohle je úloha pro počítač. Které knihy se do krabice vejdou a kterými se vyplatí ji naplnit? Celý den jsem to dělal s Claude Code. Tohle je, jak to šlo za sebou.

Výsledek běží na ondra42.cz/dobrovsky.

8:10 Jde to vůbec?

#

První otázka byla, jestli e-shop u knih uvádí rozměry. Uvádí, u každé knihy v milimetrech. Pořadí rozměrů ale není jednotné, jednou je první šířka, jindy výška, takže je aplikace musí sama seřadit.

Krabice měří podle Dobrovského zhruba 28 × 21 × 15 cm. Do akce patří jen české knihy z jejich vlastních nakladatelství: Gate, 1400, Red, Talk, Kontrast, Kontrast Vintage, King Cool, Drobek, Vendeta, Via, Pangea a Fobos.

8:16 Stahování a první demo

#

Na pozadí se začal stahovat katalog všech dvanácti značek. Tři z nich (Red, Talk a Kontrast Vintage) na e-shopu nebyly k nalezení pod svým jménem, takže je AI dohledávala podle čísel stránek. Mezitím vznikalo demo nad padesáti knihami.

První verze byla velká: záložky Krabice, Katalog, Preference a Návod, tlačítko „Navrhni nejvýhodnější krabici“ a návod ke skládání s 3D náhledem a vrstvami. Z padesáti knih navrhla krabici s jedenácti knihami za 3 917 Kč.

9:34 Na telefon a co nejjednodušeji

#

Hned jsem viděl, že tohle v obchodě nikdo ovládat nebude. Aplikaci budou lidi používat na telefonu u regálu. Chtěl jsem jen hledání, tlačítko „Do krabice“ a odpočet, kolik knih se tam ještě vejde. Klidně nepřesný, hlavně aby tam nějaké číslo bylo.

O dvě minuty později byla hotová jednoduchá verze s velkým číslem nahoře: „≈ 8 knih se ještě vejde (odhad)“. Odhad počítal s průměrnou knihou z nabídky, která měří 14 × 20,7 × 2,9 cm.

V 9:44 běžela stránka na ondra42.cz/dobrovsky. Katalog měl tou dobou všech 2 375 knih.

9:48 Dvě čísla místo odhadu

#

Odhad podle průměrné knihy mi nestačil. Chtěl jsem dvě skutečná čísla: kolik knih se do krabice vejde nejvíc a kolik jich je nejméně potřeba, aby dohromady stály 2000 Kč.

• Nejvíc 37 knih. Leporela, kapesní horoskopy a tenké paperbacky.
• Nejméně 3 knihy. Dvě nejdražší (749 + 749 Kč) na 2000 Kč nestačí, tři ano.

Po každé přidané knize aplikace krabici znovu poskládá a obě čísla přepočítá. Jakmile je v krabici aspoň jedna kniha, nabídne návod, jak ji složit.

Dopoledne: úpravy za pochodu

#

Pak už to šlo rychle, jedna věta, jedna úprava:

• Preference schované pod malým tlačítkem ☰, aby nezabíraly místo: žánry, nakladatelství, jen pevná vazba, „už mám“.
• U knihy štítek „už se nevejde“, a takovou knihu ani nejde přidat.
• Nové číslo cena/objem: kolik korun dostanete za místo v krabici. Podle něj jde řadit. Nahoře jsou kapesní horoskopy.
• Odkaz na obsah krabice nahoru, ať se kvůli vyndání knihy nemusí rolovat na konec.
• Pryč s duplicitami („Zloděj chleba“ a „Zlodějka chleba“) a s knihami, které ještě nevyšly. Zbylo 2 254 knih.

Aplikaci průběžně zkoušela žena. Všimla si, že oblíbený žánr spolu s oblíbeným nakladatelstvím nefungují jako „nebo“, ale jako „a zároveň“. Měla pravdu napůl: dva žánry fungovaly správně, žánr s nakladatelstvím ne. Opraveno.

Mezitím jsem si nechal spočítat nejvýhodnější krabici z knih, které má e-shop skladem. Jen z vázaných knih vyšlo 16 knih za 4 454 Kč. Ze všech vazeb 32 knih za 6 529 Kč, protože hodnotu táhnou malé drahé knihy.

10:49 Tři vzhledy

#

Ve druhé session vznikly tři barevné varianty nad živou aplikací: Knihkupectví, Krabice a Kalkulačka. Vybral jsem A, Knihkupectví: krémový papír, patkové písmo, lahvově zelená a mosaz.

Nasazená verze ale vypadala úplně jinak než návrh, protože můj prohlížeč má tmavý režim a k motivu se automaticky dopsala tmavá verze. Výchozí je teď vždy světlý vzhled, tmavý se dá zapnout v menu.

Poledne: Metropole Zličín

#

Mezi Andělem a Zličínem vyšla lépe NC Metropole Zličín. Dobrovský o ní na webu píše, že má nejvíc titulů na metr čtvereční. Zajel jsem tam, vzal krabici a pár knih a zkoušel, jestli aplikace odpovídá skutečnosti.

Neodpovídala. Aplikace tvrdila, že se těchhle sedm knih nevejde. Vešly se a ještě zbylo místo.

Problém nebyl ve výpočtu, ale v krabici. Nocticadia je podle e-shopu široká 15,5 cm. Postavená na hranu je tedy vyšší než 15 cm, se kterými aplikace počítala. Rozměry krabice jde teď zadat v menu. S krabicí vyšší o sedm milimetrů složí aplikace těch sedm knih stejně jako na fotce: šest na hraně vedle sebe, jednu napříč.

Do krabice se pak vešla i osmá kniha. Vypadalo to, že je krabice větší, než Dobrovský uvádí. Tak jsem do prázdné krabice položil knihu se známým rozměrem jako měřítko a vyfotil ji. Krabice měří opravdu zhruba 28 × 21 × 15 cm. Karton má jen trochu vůle a rozměry z e-shopu nejsou na milimetr.

V prodejně jsem občas požádal někoho z lidí u regálů, ať aplikaci zkusí. Na telefonu u regálu bylo hned vidět, že velká čísla nahoře překážejí při hledání. Teď při rolování odjedou a nahoře zůstane jen hledání s tenkým řádkem shrnutí.

12:17 QR kód

#

Abych mohl stránku předávat dál, přibyl dole QR kód s tlačítkem „Sdílet odkaz“. První verze se na telefonu četla jako číslo místo adresy. Kód byl v pořádku, ale telefon kreslil mezi čtverečky tenké spáry. Teď je to obrázek s přesnými pixely a funguje.

13:20 Knihy bez rozměru

#

58 knih nemá v e-shopu použitelný rozměr, takže je aplikace vyřadila. Mezi nimi byl i nejdražší kus z akce, box Edgara Allana Poea za 1 499 Kč. Vyfotil jsem ho v prodejně vedle knihy se známým rozměrem a podle fotky sedí rozměr z e-shopu: 14,3 × 14,3 × 21,8 cm. Aplikace ho dřív zahodila, protože tloušťku přes 9 cm brala jako chybu dat. Teď je zpátky a nejmenší počet knih na 2000 Kč klesl ze tří na dvě.

14:30 Z dema je produkce

#

Žena mezitím odkaz sdílela na Facebooku. Z dema se tím stala produkce a adresa musí vydržet.

Aplikace do té doby ležela mimo repozitář webu a další nasazení webu by ji smazalo. Teď je součástí webu a každé nasazení ji nahraje znovu. Po konci akce v neděli ve 21:00 se nahoře objeví pruh „Akce skončila“ a stránka zůstane pro inspiraci.

Co zůstává otevřené

#

• Tlačítko „Chci určitě“ dnes skoro nic navíc nedělá. Buď zmizí, nebo dostane funkci „doplň krabici za mě“.
• Dostupnost knih v konkrétní prodejně aplikace nezná. Co je skladem, se pořád zjišťuje u regálu.

Od nápadu po stránku, kterou lidi sdílí, uběhlo asi šest a půl hodiny. Kód jsem nepsal ani řádek. Já jsem rozhodoval, co aplikace má umět, a v knihkupectví ověřoval, jestli to, co tvrdí, platí pro skutečnou krabici.

Jak to tedy je

#

Medvěd (anglicky Bear, v datech hry Bjørn) je ve Valheimu nový: přidala ho aktualizace Call to Arms z roku 2025. Žije jen v Temném lese, a to vzácně: v jednom lese je naráz nanejvýš jeden. Klid, ve kterém tam stál, nebyl mírumilovnost — wiki ho vede jako agresivního tvora, jen si hráče ještě nevšiml.

Na začátek Temného lesa je to tvrdý soupeř: základní medvěd má 500 životů a kousne za 55 bodného poškození, hvězdičková verze má životů dvojnásob. Bodné a tupé zbraně ho berou napůl, oheň naopak o polovinu víc. A hlavně se ohně bojí: když se dostane na tři metry od zdroje ohně, uteče. Do Temného lesa se proto vyplatí jít s pochodní v ruce.

Za tu námahu z něj padá medvědí kůže, maso a tlapa, ze kterých se šije medvědí zbroj.

Zdroje: Valheim Wiki: Bear, Kinetic Hosting: Call to Arms update.

Jak to tedy je

#

T92 je americký lehký tank, který existoval jen jako prototyp. Navrhla ho firma Aircraft Armaments v letech 1954–1958 jako náhradu za těžší M41 Walker Bulldog pro výsadkové jednotky: 18 tun, čtyřčlenná posádka a 76mm kanón T185E1. Armáda program v červnu 1958 zrušila, protože Sověti ukázali obojživelný PT-76 a T92 plavat neuměl; jeho místo nakonec zaujal M551 Sheridan.

Ve War Thunderu je od aktualizace 1.53 „Firestorm“ a v realistických bitvách má BR 7.0. Je o poznání menší než M41A1, takže se do něj hůř míří, a kromě podkaliberního APDS střílí i kumulativní HEAT-FS.

Medaile tabulku potvrzují: Survivor se dává za to, že hráč nepřišel o jediné vozidlo a zničil nejvíc nepřátel ze všech hráčů v bitvě (aspoň pět), Professional za zničení pěti nepřátel v řadě bez vlastní ztráty — nejlepší řada tu byla devět, tedy celá hra.

Zdroje: War Thunder Wiki: T92, Wikipedia: T92 light tank.

Jak to tedy je

#

Vaporizer je velký létající ARC stroj, který přibyl s aktualizací Flashpoint na konci března. Má 1 500 životů a lehký pancíř a jeho hlavní zbraní je laser, který propaluje štít a za sebou nechává hořící louže. V běžném raidu se neobjevuje: létá jen během operace Close Scrutiny, a to na Blue Gate, Buried City, Spaceportu a právě na Dam Battlegrounds, ve skupinách po dvou až třech kolem ARC Assessoru. Dva naráz tedy nebyla smůla, ale jejich běžná sestava.

Slabé místo je panel na břiše, pod kterým je jádro, a rotory po stranách; když se rozbijí, stroj zpomalí a klesne. Vaporizer navíc při naváděném granátu zapne energetický štít a do jeho spadnutí nestřílí — z toho se dá udělat chvíle na přeběhnutí nebo na palbu do břicha. Anvil je mezi doporučenými zbraněmi proti němu, takže volba vyšla.

Zdroje: ARC Raiders Wiki: Vaporizer, ARC Raiders Vaporizer: How to Kill It Fast, GamesRadar: Vaporizers’ weakness and best strategy.

Jak to tedy je

#

ARC Raiders nemá Unstuck v menu, kde by si ho hráč vyvolal sám. Hra ho nabídne až tehdy, když sama usoudí, že se postava nemůže hnout: na obrazovce se objeví výzva podržte mezerník a postava se přesune kousek vedle. Podle návodů to trvá zhruba 45 až 60 vteřin, takže 45 vteřin bylo spíš na hraně než pozdě.

Detektor ale hlídá, jestli se postava opravdu nehýbe. Když jde ještě o kousek klouzat nebo se kymácet na místě, hra to bere jako pohyb a výzva nepřijde vůbec; přesně na tohle si hráči na Steamu stěžují nejčastěji. A když se objeví, bývá krátká a často jen jednou. Pustit všechny klávesy a čekat déle než dvě minuty už podle zkušeností nepomáhá.

Zbylé cesty ven stojí věci nebo čas: nechat se zabít ARC strojem nebo spoluhráčem, doběhnout raid do konce časovače, nebo odejít do menu — a s tím propadne všechno, co nebylo zajištěné. Embark se k tomu zatím oficiálně nevyjádřil a Unstuck v menu nepřidal.

Zdroje: How to get unstuck in Arc Raiders, Steam: They need to add an unstuck button, Steam: Make an unstuck button.

Nejvíce mne nebavilo šití, takže jsem udělal nutné minimum a poté prostě sekal křivé šití, jak mne napadlo. Také optimalizace počtu částí šatů pomohla, abych se šití vyhnul. Accessories také pomáhají, když nechcete šít.

Všechny zákaznice byly spokojené a vždy jsem dostal hvězdu.

Ale dvě hodiny stačily. Není to hra pro mne.

Jo, hra se jmenuje Dressmaker.

Chtěl jsem, aby mi širší rodina pomohla vyplnit rodokmen. Formulář nikdo vyplňovat nebude, takže to musí být hra. Ve středu 30. 9. po práci jsem napsal zadání a ve čtvrtek ve tři ráno běží matkarodu.cz na vlastní doméně, s jedenácti zmergovanými pull requesty za sebou. Psal jsem já s Claude Code, oponenturu dělal Fable.

Středa odpoledne: zadání

#

Představa byla jednoduchá. Přihlásím se jménem, bez hesla. Když je jméno v rodokmenu víckrát, web se zeptá na rok narození, a když nesedí, dál nepustí. Žádný výběr z možností. Pak uvidím své příbuzné jako hvězdy na obloze: kdo je vybraný, je uprostřed, ostatní se kolem něj rozestaví. Po kliknutí na souseda se celá obloha plynule přesune na nový střed, žádné skoky.

Než se začalo psát, AI se doptala na podrobnosti. Pohyb „jako na gumě“ jen při přesunu, jinak nic zbytečně nehýbe. Žádný GEDCOM, export někdy později. Adresa zatím tajná a odkaz rozešlu přes WhatsApp. Na Cloudflare smí odejít jméno, vztah a rok narození, celé datum ne.

Krátce po „zadání hotovo“ byla první verze. Hned za ní oponentura v samostatném agentovi. Našla dvě vážné věci: kontrola roku narození platila jen v prohlížeči, takže server šlo ptát pořád dokola, až by rok prozradil, a statické soubory šly stáhnout i bez přístupového kódu. Opraveno dřív, než jsem to vůbec viděl.

Odpoledne: ladění očima

#

Pak přišlo to, co za mě nikdo neudělá: dívat se a říkat, co je špatně.

• Pohyb. „Mění se to hodně rychle, zpomal.“ „Ještě zpomal.“ Napotřetí sedí. Rozložení se teď spočítá předem a hvězdy na místo jen doplují.
• Vztahy. Na první pohled nebylo poznat, kdo je rodič, dítě nebo sourozenec. Popisky jsem nechtěl, rozšíření a zúžení čáry stačí. Pak sourozenci: první návrh byl čárkovaně. Jenže sourozenci by se urazili, vypadá to, jako by jejich vztah byl méněcenný. Skončilo to takhle: rodiče a děti modrou čarou, která se zužuje, sourozenci zlatou a partneři růžovou, obojí stejně výrazné jako modrá.
• Úpravy. Vztah šel vytvořit dvěma cestami, přidáním nového člověka a spojením dvou existujících. Jedna z nich neuměla vybrat typ vztahu. Teď je cesta jedna.
• Drobnosti. Při přidávání se hledá jen v okolí osoby, ne v celé databázi. Návrh jde vybrat šipkou a Enterem. Přibyl světlý režim. Můj první nápad byla sněhová pokrývka s vločkami, nakonec je to obyčejný světlý vzhled a přepínač je běžná ikona. Vrátila se možnost označit někoho „už nežije“ bez data úmrtí, protože to tak u předků často je. Otázka „není to tatáž osoba?“ se ptá jen tam, kde opravdu může jít o duplicitu, ne u syna, který se jmenuje stejně jako otec.

Pak šla první verze ven na dočasnou adresu Cloudflare Workers. Nasazovací skript se ladil za běhu. Potom jsem dal merge, aby byla první funkční verze v main. Všechno další už šlo přes samostatné větve a PR.

Večer: GDPR

#

Rodokmen jsou osobní údaje živých lidí. Otázka tedy byla, co musím omezit, aby se z rodinného koníčka nestala služba s povinnostmi.

Odpověď, kterou si nechám ověřit, kdyby to někdy šlo dál: rodokmen, který si vedu pro sebe a rodinu v uzavřeném okruhu, spadá pod výjimku pro osobní a rodinné účely (čl. 2 odst. 2 písm. c GDPR). Výjimka padá ve chvíli, kdy data vidí neomezený okruh lidí. Kdybych web nabízel cizím lidem pro jejich rodokmeny, byl bych provozovatel a GDPR by se mě týkalo. Na zemřelé se GDPR nevztahuje. Kdo klikne na „pozvat“, nerozhoduje, rozhoduje to, jestli okruh zůstane rodinný.

Z toho vyšla pravidla:

• Veřejná je jen vstupní stránka s názvem, všechno ostatní je noindex a za pozvánkou.
• Pozvat jde příbuzného nejvýš tři kroky od sebe. Dva kroky mi přišly moc omezující a tři kroky jsou pořád rodina. Zákon žádný počet kroků neurčuje.
• Viditelnost podle vzdálenosti. Jméno žijícího člověka uvidíš do šesti kroků, rok narození do pěti, dál jen „žijící osoba“ se vztahy. Zemřelí jsou vidět vždycky.
• Ochrana, kterou si nastaví každý sám. Jmenuje se Mustang podle karty z karetní hry BANG!. Kdo má před sebou vyloženého Mustanga, toho ostatní hráči vidí o jedno místo dál, takže hůř dostřelí. Tady je to stupeň 0 až 5, který se přičítá ke vzdálenosti, takže se jméno ukáže jen bližším příbuzným. U dítěte ochranu nastavuje rodič.
• Výmaz je právo a beru ho jako fakt. Smaže se jméno a údaje, vztahy zůstanou, protože okolí ten vztah má, i když dotyčný být znám nechce.

Večer: doména

#

Rodokmen chtěl vlastní adresu. AI měla každý návrh rovnou ověřit ve WHOIS, ať nepálíme čas nad obsazenými doménami. Zkratky jako rdk.cz jsem zavrhl, protože jsou divné, a varianty s „předky“ mi neseděly. Pak mě napadla „matka rodu“. Vyšla volná, nikdo ji nepoužívá a nezní urážlivě. Pomlčka se v doménách nedoporučuje, protože se špatně diktuje, takže matkarodu.cz.

Zbytek večera byl provoz:

• Registrátor. Moje dosavadní řešení bylo zbytečně drahé. Vedos stojí 160 Kč ročně, stejně za registraci i prodloužení, a má API. Forpsi měl akci za 99 Kč, která ten den končila, prodloužení je potom dražší. Web i DNS zůstávají na Cloudflare Free.
• Kontakt a NSSET. Chvíli jsem řešil, jestli přes kontakt ve WHOIS nejde dohledat, které domény patří jednomu člověku. Nakonec jsem to zjednodušil na jeden kontakt a jeden NSSET pro všechno.
• Zóna v Cloudflare přes Terraform s importem, protože jsem ji v dashboardu založil dřív. AI plán připravila, apply jsem pouštěl já.
• DNSSEC s klíči od Cloudflare, ne s KEYSETem od starého registrátora.
• Přepnutí. Před zveřejněním ještě jedna kontrola zabezpečení. Hlavní adresa je doména bez www, www přesměrovává a HSTS je zapnuté. Kontrola po nasazení hlásila chybu, ale nebyla to chyba webu. DNS na serveru se na doménu zeptalo před nasazením a odpověď „nic tu není“ si půl hodiny pamatovalo. Pozvánky jsem rozeslal znovu na novou adresu a dočasnou adresu na workers.dev jsme vypnuli.

Večer jsem napsal „nasazeno“.

Kolem půlnoci: rodina testuje

#

Netrvalo dlouho a přišla zpětná vazba od první skutečné uživatelky, mé ženy. Chtěla propojit dvě zemřelé příbuzné, které spojuje jen jeden člověk mezi nimi, a nešlo to. Původní pravidlo počítalo vzdálenost od toho, kdo vazbu přidává. Nové počítá vzdálenost mezi oběma spojovanými: nejvýš dva kroky, mezi dvěma zemřelými až deset. Aby AI mohla pravidla posuzovat nad skutečnými daty, dostala ke Cloudflare D1 přístup jen pro čtení.

Do půlnoci vznikly ještě dvě věci:

• Správa pro mě. Pod mou osobou je odkaz na přehled změn a statistiky, abych viděl, co se v rodokmenu děje.
• Ikona. Claude Design připravil pět návrhů. AI doporučovala srpek, protože je nejčitelnější v 16 pixelech. Vybral jsem „Souhvězdí rodu“: matka rodu jako zlatá hvězda a rodina, která se pod ní větví.

Čtvrtek mezi jednou a třetí ráno: velká obrazovka

#

Rodokmen budou číst hlavně lidé v mém věku a starší a ti sedí spíš u počítače nebo tabletu než u telefonu. Na velké obrazovce je tedy místo na víc detailu. Ukázku jsem viděl ještě před nasazením nad aktuální databází:

• Prstenec kolem jména uprostřed. Při přesunu jede po čarách přes příbuzné ze starého středu na nový. Tohle byl můj nápad a AI ho dotáhla.
• Větší písmo, celé roky místo ’29, víc lidí naráz, oběžné dráhy a v tmavém režimu Mléčná dráha. Všechno statické, nic se zbytečně nehýbe.
• Panel osoby vpravo, legenda dole.

Ukázka pro každého

#

Kdo přišel na matkarodu.cz bez pozvánky, viděl jen název. Teď vidí živou ukázku. Je to kopie skutečného rodokmenu, ve které má každé jméno a příjmení náhradu a roky jsou posunuté o pár let. Vazby zůstaly skutečné, takže ukázka vypadá jako opravdová rodina. Generátor spadne, kdyby ve výsledku zůstalo jakékoli skutečné jméno. V ukázce jde přidávat i mazat, ale změny zůstanou jen v prohlížeči a na server nic nejde. Obrázky v tomhle článku jsou z ní.

Co dál

#

Web už je veřejný na vlastní doméně, takže končí fáze „rychle změnit a zkusit“. Poslední otázka byla, jak dělat code review, když aplikaci píšu jen já s AI. Za druhého člověka může sloužit Fable nebo jinak nastavený model. Plán je, aby oponenturu spouštěl cron na serveru v samostatné session, ne autor PR. Zatím je to jen plán.

Počet kroků, Mustang i pravidla pro vazby jsem určoval já a rodina, ne AI. Za jeden večer a noc se změnily několikrát a změní se znovu, až rodokmen začnou vyplňovat další příbuzní.

Sobota v noci: web bez hesla

#

Po sobotním zápisu padlo heslo z ondra42.cz, takže web je veřejný. Hned za tím přišel technický audit, opravený v jednom PR: feed a sitemapa se už necachují jako neměnné, obrázky jdou jako WebP v rozumných šířkách, RSS nese celý text, přibyl security.txt a lepší kontrast a čtečky obrazovky už nečtou titulek dvakrát.

Tu samou noc se sto pamětí hlavního asistenta přepsalo do skillů. Postup, který se opravoval v pěti pamětech naráz, je teď jeden skill a načte se ve chvíli, kdy je potřeba: návod pro mě, nasazení po merge, pošta k datu a zápis na tenhle web.

Pondělí: co vlastně chci

#

Dnešek začal nepříjemnou otázkou. Poradce (finance, zdraví, úřady, práce, rodina) jsem si postavil a pak je přestal používat. Automaty na sběr dat běží a dodávají, protože mě nepotřebují. Všechno ostatní čeká, až odpovím, a brzdou jsem já.

Ze tří cílů (hlídač povinností, poradce s mým kontextem, kontinuita pro rodinu) jsem jako ultimátní vybral poradce. AI doporučovala hlídače. Ty další dva cíle platí dál, jen nejsou na prvním místě.

Proč poradci neběželi: každý měl vlastní paměť, takže se každý choval trochu jinak a já pořád opakoval totéž. Finanční poradce nevěděl, jak pracovat s gitem, zdravotní se pouštěl do stavění věcí, které patří hlavní session. Myšlenka „každý má svůj čistý kontext“ byla zároveň ta vada.

Oprava šla ve třech PR:

• Vrstvy kontextu. Pravidla, která platí všude, jsou teď v systémovém CLAUDE.md pro celý server a v rules/. Načte je každá session i subagent a žádné nastavení je nevypne.
• Poradce jako skill a subagent. Řemeslo každé domény je skill (tvar odpovědi, kde jsou data, na čem se už chybovalo). Hlavní asistent ho načte sám podle dotazu, nebo mu dotaz předá jako subagentovi. Místo dlouhých sessions krátký dotaz s jasným koncem.
• Jedna paměť pro všechny. Persona se pozná štítkem, ne vlastní složkou.

Studie z loňského roku mimochodem ukazuje, že persona v promptu přesnost nezlepšuje. Rozdíl dělá řemeslo v textu a čistý kontext.

Knihovna her napříč obchody

#

Katalog her uměl jen Steam a hry z EA a Ubisoftu se k němu připojovaly podle názvu. Teď je to jedna knihovna, každý obchod má svou tabulku a nad nimi je jedna tabulka her. Z 313 záznamů je 296 her a pár si jich žije ve dvou obchodech naráz (Battlefield 6, Far Cry Primal, This War of Mine). Ubisoft vede čtrnáct her dvakrát, „FOR HONOR“ a „FOR HONOR PC“, tak se spojují. A názvy z EA a Ubisoftu už nekřičí verzálkami.

Katalog na webu se staví nad touhle knihovnou a každé pondělí ráno si sám otevře PR s aktualizací. První dorazil dnes. Nástroje se u toho přejmenovaly podle nového pravidla, že název říká, čeho se týká a co udělá: game-catalog-build, ne catalog-build, a už vůbec ne catalog-weekly.

Hlídač, který si všimne ticha

#

Dnes se ukázalo, že jedna datová trubka stojí od srpna a jiná nikdy neběžela. Nic to nehlásilo, protože trubka, která neběží, mlčí úplně stejně jako ta, která je v pořádku.

Proto aiop-doctor. Každý naplánovaný nástroj na konci úspěšného běhu zanechá otisk a v hlavičce nese, jak často má běžet. Doctor každý den porovná otisky s plánem, zkontroluje fronty a to, že nasazená pravidla odpovídají repozitáři. Když něco nesedí, založí jednu otázku, ne deset.

Na tomhle PR se poprvé naplno projevila oponentura: druhá session přečetla plán a diff, ověřila tvrzení naostro a našla v první verzi mimo jiné čísla účtů v kódu. Větev se přepsala. Chci to i příště, ale ne u každého PR, takže AI má sama poznat, kdy to stojí za to.

Drobnosti

#

• Konzole AI je rovnou na kořeni domény, rozcestník zmizel.
• Štítky a archiv roku vypadají jako deník a obrázky se neořezávají.
• AWS profily se jmenují stejně na obou strojích a repozitáře infrastruktury popisují nginx tak, jak skutečně běží.
• Na web mezitím přibyl T29, expediční vault a první sameček neteřina štíra.

Co z toho plyne

#

V sobotu jsem psal, že nejvíc oprav nebylo v kódu, ale v pravidlech. Dnes se ukázalo, kde ta pravidla mají žít: ne v paměti, kterou si každý nese po svém, ale v jedné vrstvě, kterou dostane každý.

Na konci bitvy se rozdávají hodnocení a hodnocení Adamant je zasloužené.

Jak to tedy je

#

Adamant je ocenění za zápas jen pro pozemní techniku. Podle wiki War Thunderu ho dostane hráč, jehož vozidlo schytá víc než 9 nekritických zásahů a nebude zničeno. S rozborem zásahů to sedí: T29 dostal mezi 3:55 a 10:37 deset zásahů a stál dál, teprve jedenáctý v 10:54 prošel. Odměna je 300 stříbrných lvů.

Zdroj: War Thunder Wiki — Match awards.

Uvažoval jsem, zda bych něco takového mohl mít doma, a ne. Nemohl. Představa, že to někam uteče a bude to mít 50 dětí, je děsná. Stačej pavouci (pavouci jsou fuj, ale jsou užiteční).

Tento exemplář ovšem vypadá krásně a živej ještě lépe. Musím uznat, že jsou pěkný, ale strašidelný. Syn dodal prst pro perspektivu velikosti.

Jak to tedy je

#

Expedition Vault prodává Ermal (Nomadic Envoys) v Speranze, nejvýš pět slotů. Každý slot uchová právě jeden předmět přes reset expedice: „po odletu bude cokoli ve Vaultu k dispozici vašemu dalšímu Raiderovi". Na screenshotu jsou tři sloty obsazené, dva zamčené. Sloty se kupují za odevzdané ARC díly a cena roste, komunita uvádí zhruba 200 000 hodnoty za první slot a 400 000 za druhý. Co je ve Vaultu, se do odletu prodat nedá; prodej je až věc dalšího Raidera.

Odlet je v úterý 29. 9. v 10:00 CEST (8:00 UTC). Odletí každý, kdo se přihlásil; splněná výzva sama o sobě odlet neznamená, tlačítko Sign up je zvlášť, jak ostatně říká i text nad odměnami. Při odletu se maže inventář, rozšíření stashe, level, skill pointy, questy a raider decky. Zůstávají Raider Tokens, Coins, Cred, Merits, mapy, kodex, workshop, kosmetika a bonusové skill pointy a stash sloty z dřívějších expedic.

Odměny za všech pět prahů jsou tzv. Mystery Rewards: za každý práh 150 Raider Tokens a blueprint, doručené až po odletu. Takže „Návody nemám" platí do úterý dopoledne, pak by jich mělo přijít pět. Embark ale upozorňuje, že tyhle blueprinty jsou dočasné: platí jednu expedici a při dalším odletu se zase smažou. Napevno se dá blueprint uchovat jen tak, že se sám dá do Vaultu, a na ten se ochrana proti duplicitám nevztahuje.

A „další sezóna" je přesněji nový Raider: expedice po téhle Embark pozastavuje do začátku roku 2027, ale nová postava startuje hned po odletu.

Zdroje: The Fourth Expedition, The 5th Expedition, ARC Raiders Wiki — Expedition, Steam: Question: Expedition Vault.

Jak to tedy je

#

A Triumphant Exit je výzva expedice: počítá se součet poškození jakoukoli zbraní nebo gadgetem proti jakémukoli cíli (kromě střelnice). Řádek Damaged ARC na konci kola jsou body zkušeností za to poškození, ne poškození samo — 13 920 XP proti skutečným 5 786 damage.

Mezi oběma screenshoty je 5 786 (60 026 − 54 240). Do 100 000 zbývá 39 974, tedy při stejném tempu asi sedm dalších raidů, zhruba hodina tři čtvrtě.

Prahy výzvy jsou 5 000 / 10 000 / 30 000 / 50 000 / 100 000, na screenshotu čtyři dílky ukazatele. Se 60 026 jsou tedy čtyři odměny z pěti už splněné, 100 000 je jen ta pátá.

V páté expedici už za prahy nejsou skill pointy jako ve třetí, ale Mystery Rewards. Podle komunitní wiki je to blueprint a 150 Raider Tokens za každý splněný práh, doručené po odletu expedice. Embark sám obsah odměny v oznámení nerozepisuje, takže „neznámý počet" platí napůl. Okno se zavírá v úterý 29. 9. v 10:00 a pak se expedice podle Embarku odmlčí do začátku roku 2027.

Zdroje: A Triumphant Exit, The 5th Expedition, ARC Raiders Wiki — Expedition.

Ráno: kotel

#

Začalo to studenou trubkou. Kotel topí, čerpadlo běží, ale přívod do radiátorů je studený už u kotle. Dvě fotky rozvodů, pár otázek, a k tomu jedna nová věc: AI se od rána umí zeptat Home Assistanta, a ten vidí na kotel. Takže místo „přečti mi displej" jsem dostal stav kotle z dat.

Výsledek je diagnóza (do topné větve neproudí voda, podezřelý filtr na zpátečce nebo trojcestný ventil) a koncept e-mailu servisu.

Dopoledne: otázky a úklid

#

Fronta otázek, kterou si AI vede, mi připomněla dálniční známku. Ukázalo se, že letos jsem ji nejspíš nezaplatil: potvrzení z předchozích let v poště jsou, letošní chybí. Známku kupuju sám, AI peníze nehýbe. Umí ale připravit odkaz tak, že zbývá jen zaplatit.

Vedle toho pár drobností: smazat omylem uložený snímek Steamu a uklidit stará rozhodnutí, která už neplatí.

Hlídač zdravotních dat

#

Hodinky posílají data na server přes automatizaci v telefonu. Čtyřikrát to vypadlo a pokaždé se to poznalo až tím, že jsem se zeptal. Od dneška běží ráno health-watch: když data mlčí, založí otázku do fronty a ta se mi ozve v chatu nebo na Discordu. Když data znovu přijdou, otázku sám zruší.

Bezpečnostní audit konzole

#

Na tajném URL mám přehled o AI na serveru. Požádal jsem o bezpečnostní kontrolu a vyšly tři věci:

• Služba poslouchala na lokálním portu bez hesla. Heslo bylo jen v nginx, takže každý lokální účet na serveru četl transkripty a paměť napřímo. Teď běží přes unixový socket, ke kterému se dostane jen nginx.
• Prohlížeč souborů ukazoval i to, co git ignoruje. Přesně tam se ukládají tajemství. Pod ~/git teď vidí jen soubory, které git sleduje.
• Hádání hesla nikdo nebrzdil. Přibyl fail2ban: pět špatných hesel za deset minut a hodina banu. Jail čte vlastní error log konzole, aby omylem nezabanoval adresy Cloudflare, přes které jde tenhle web.

Pauza

#

Poobědová cesta vlakem tři zastávky a zpět pěšky, cca 4 km příjemné procházky se ženou a psem.

Revize štítků v Gmailu

#

Měsíc přijaté pošty proti pravidlům filtrů. Několik pravidel se rozšířilo, jedno vzniklo nové. To je to, o kterém jsem psal dnes odpoledne.

Při té práci padla otázka, jestli máme nějaký kalendář na věci, které se mají udělat později. Neměli jsme. Do večera byl.

Kalendář odložené práce

#

Práce, kterou AI dluží k určitému dni (za týden zkontroluj, jestli štítky sedí), žila jen v próze poznámek a sama se neozvala. Teď je to položka v kalendáři. Ráno v sedm ji AI připraví v bezobslužném běhu a pošle mi na Discord jednu otázku. Zkušební položka proběhla dnes v pět odpoledne, zpráva dorazila. Původně měl běh startovat v půl čtvrté ráno, ale to by mě budil, tak se posunul na sedmou.

Web dostal vzhled

#

Tenhle web byl za heslem, protože byl škaredý. Návrh vznikl v Claude Designu, vybral jsem variantu „Deník výpravy" a AI ji převedla do Huga: titulka jako deník po dnech, vlastní stránka zápisu, stránka hry jako deník zúžený na jednu hru, nové barvy a písma Alegreya přímo ze serveru.

Pak přišlo kolo připomínek, každá jako samostatný PR: rámy obrázků podle hry (první verze byla hodně dětská, druhá se kreslila v Claude Designu a teprve pak nasadila), stránka Teď, čas a hra a titulek na jednom řádku, a řádek „podle tématu" počítaný z posledních deseti zápisů.

K tomu dvě hlášky, obě o AI. A na závěr samostatný redakční worker jen pro tenhle web, aby nemusel tahat celou paměť hlavního asistenta.

Nástroje po kategoriích

#

Stránka Nástroje v konzoli vypisovala jeden plochý seznam a nešlo z něj poznat, co všechno setup má. Teď je šest sekcí podle toku dat: sběr, zpracování, hledání a přehledy, otázky a hlídání, výstup ven, provoz. Zařazení nese každý nástroj sám v hlavičce, takže dělení nezastará s příštím nástrojem. Test hlídá, že žádný nástroj nezůstal bez kategorie.

Hodiny pro model

#

Tohle mě dnes bavilo nejvíc. Model nemá hodiny. Po denní pauze vidí tentýž transkript jako po pěti minutách a klidně mi znovu řekne „zmerguj tu větev", i když jsem ji zmergoval včera. V literatuře se tomu říká temporal blindness a časová značka v promptu to sama o sobě moc nespraví.

Změny jsou dvě. Hook, který ke každé mé zprávě přidá aktuální čas a dobu od poslední odpovědi. A pravidlo ve smlouvě: když minulý obrat skončil žádostí na mě, nejdřív si ověř příkazem, jestli se to nestalo, a teprve pak žádost opakuj. Nezávisle na tom, kolik času uplynulo.

Co z toho plyne

#

Nejvíc oprav dnes nebylo v kódu, ale v pravidlech. „Návod je checklist a jeden krok, ne odkaz do README." „Než se zeptáš, ověř, jestli to už není hotové." „Zadáno znamená udělej."

Jak to tedy je

#

Filtr jsem opravdu napsal já, při dnešní revizi štítků. Důvod je ale nudný. Newslettery OpenAI chodily na hlavní adresu, ne na alias openai@, takže je pravidlo podle adresy nechytalo. Dostaly proto vlastní pravidlo podle odesílatele.

Ovšem ani ta nepomohla — a navíc chtěla, abych se registroval. První, co vyskočilo, byla žádost o registraci, a na stránce žádný odkaz na hlavní stránku s popisem nebo čímkoli dalším. Prostě nic.

Takže jdu dál. Registrovat se někde, kde nevím, co nabízejí, je o ničem. To vážně není dobrý návrh hlavní stránky a dost špatný přístup k UX webu.

Jak to tedy je

#

Popis produktu existuje, jen není tam, kde jsem ho hledal. grok.com je samotná aplikace a od února 2026 na ní bez přihlášení neodešlete zprávu. Stránka, která vysvětluje, co Grok umí a co stojí, žije na úplně jiné doméně — x.ai. Z aplikace tam ale nevede žádný odkaz, takže kdo začne u chatu, popis nenajde. To není moje chyba v hledání, to je rozpojený web.

Co se dalo zjistit bez účtu:

• Grok dělá xAI, firma Elona Muska. Tu v únoru 2026 pohltil SpaceX a od 6. července 2026 vystupuje jako SpaceXAI. Chatbot i aplikace si jméno Grok nechaly, změnila se jen firma nad nimi.
• Účet zdarma jde založit e-mailem nebo propojením s účtem na X. Zdarma ale neznamená všechno: nejnovější model a generování obrázků a videa jsou za placeným tarifem.
• Poslední verze je Grok 4.7, vydaná 21. září 2026 — čtyři dny před tím, než jsem se na to díval.
• Kromě webu je Grok v mobilních aplikacích, v síti X pro předplatitele Premium a v autech Tesla. Pro vývojáře je API za přibližně 2 dolary za milion vstupních a 6 dolarů za milion výstupních tokenů.

Jinými slovy: nabízejí zhruba totéž co konkurence a účet zdarma opravdu existuje. Jenom to nikde neřeknou tomu, kdo přijde na grok.com a chce vědět, do čeho jde — a to je přesně ten okamžik, kdy se rozhoduje.

Jak to tedy je

#

Není to tvoje chyba a nejsi první. Scattered to the Winds je hlavní úkol osmého aktu z Lord of Hatred: začíná v Athulua Garrison, přes Eastern Flank vede na Bridge of Portemos a tam se má přežít útok Drowned a zabít Tideraiser. Přesně na téhle části si hráči stěžují od vydání expanze — na fóru Blizzardu je to hlášené z PC 28. a 29. dubna a z PlayStationu v první polovině května: „must survive the drowned assault, but no monsters appear". Jeden hráč popisuje i variantu, kdy se nepřátelé objeví mimo hratelné území, takže se k nim nedá dostat.

Blizzard tenhle bug nikdy neuvedl mezi známými problémy a neopravil ho ani prvním hotfixem (3.0.1, 28. dubna) — ten narovnal jiné dva zaseknuté úkoly, The Soil, The Seed, the Fruit a Last of the Horadrim.

Co zkusit, když se to stane:

• Načíst postavu znovu přes výběr postavy (ne jen přeběhnout jinam). Přesně tohle Blizzard radí u jiného zablokovaného úkolu z téže expanze, She Sleeps Within You, a u zaseknutých vln to je první, co má smysl.
• Přehodit se do jiné instance světa — změnit obtížnost a přelogovat se, nebo vypnout crossplay. U fronty na pentagram to zabralo a princip je tentýž: zaseknutá je instance, ne postava.
• Hlášení na fóru bohužel říkají, že opakované restarty u téhle mise ne vždycky pomůžou — pár hráčů se zaseklo na jiné vlně znovu.

A ještě jedna věc: Bridge of Portemos leží v Skovosu. Včera jsem psal, že Skovos nehraju — a přitom v něm zrovna jsem, v osmém aktu, po uši.

Jak to tedy je

#

Skovos je nový region z expanze Lord of Hatred, která vyšla letos v dubnu — spolu s ní přišel Warlock, kterého zrovna hraju, a vrátil se Paladin. Warlocka jde hrát i bez toho, aby člověk kampaň v Skovosu prošel; třídu a kampaň Blizzard nespojuje.

Skovos je souostroví v Twin Seas, podle lore kolébka první civilizace a domovina Amazonek; vládne mu Oracle a amazonská královna. Je to největší území přidané od vydání hry — sedm ostrovů od sopečných pobřeží na západě po džungli na východě.

Kampaň navazuje přímo na Vessel of Hatred, ne na základní hru. Kdo ji chce projít, měl by mít Vessel of Hatred za sebou, jinak mu půlka jmen nic neřekne.

Jak to tedy je

#

Ta obrazovka je teď jediné místo, kde ta čísla existují. Diablo III mělo kdysi veřejný kariérní profil — webovou stránku, kde byl každý hrdina, jeho výbava i odehraný čas. Můj profil na té adrese pořád je, ale nic neukáže:

This profile could not be displayed, possibly for one of the following reasons: This account has been inactive for an extended period of time, and cannot be displayed.

Není to zrušená služba ani špatná adresa. Blizzard profil schovává, když se účet dlouho neozval — a ani po dnešní instalaci se neodemkl.

Takže zůstává tohle: snímek obrazovky, 1 216 paragon levelů, 752 v hardcoru a přes pět tisíc riftů. A všech sedm tříd, co ve hře je.

Co se na tom nastavuje

#

Scrappy je kohout ve Speranze a sbírá suroviny, zatímco jsem v raidu. Krmí se ve Workshopu na záložce Feed. Fronta jídla pobere šest kusů a Scrappy sní jeden za raid, přesně v tom pořadí, jak jsou naskládané.

Každé jídlo udělá dvě věci: přidá +5 k jedné surovině a hodí do Collection Boxu jednu bonusovou věc z loot poolu konkrétní dílny. Obojí platí jen na jeden zápas, nic se nekumuluje.

Collection Box má strop — na obrázku je FULL. Dokud se nevybere, sbírá Scrappy do plného.

Nyní hledám, jak hrát solo. Což ovšem nechci. Rád občas narazím na lidi.

Tak řešením je změnit obtížnost na Penitent a tam nikdo tento úkol nedělá, tak mám prostor. Jsem zvědav, zda zvládnu další část úkolu na tuto obtížnost. :)

Jak to tedy je

#

Není to moje nešikovnost. Je to známý bug úkolu Warlock: Belly of the Beast: pentagram dorazí k hráči už obtažený, takže není co propojovat a úkol se zasekne. Hlásí to víc lidí a Blizzard se k tomu zatím nevyjádřil.

Fungují tři obcházky a všechny dělají ve skutečnosti totéž — přehodí tě do jiné instance světa:

• změnit obtížnost a přelogovat se (tohle zabralo),
• vypnout v nastavení crossplay,
• odejít z oblasti, přelogovat se a vrátit se.

Žádná nefunguje vždycky; každá z nich někomu selhala.

Podstatné je, že problém nebyl v tom, že jsou kolem lidi, ale že v té konkrétní instanci pentagram už někdo obtáhl. Hrát solo tedy nebylo potřeba — stačilo dostat se do čerstvé instance, a to o potkávání lidí nepřipraví.

Obtížnost jde měnit kdykoli a postup úkolu u postavy zůstává, takže Penitent se po tomhle kroku dá zase opustit.

To mám za to, že jsem zkusil ohnivou variantu postavy a nevěděl jsem, co dělám. Prostě jsem předělal všechny skilly na Hellfire a zkusil, co bude. Chvilku to šlo, ale pak chaos vyhrál.

Jak to tedy je

#

Nechal jsem si to ověřit a vychází z toho, že co jsem napsal minule je špatně. Žádné „od jedenácté úrovně postava vypadne z hardcore do Eternalu" neexistuje. Píše to pár herních webů, ale Maxroll to výslovně vyvrací a moje druhá smrt taky.

Skutečné pravidlo je jednodušší a tvrdší:

• Pod desátou úrovní postava po smrti zmizí úplně.
• Od desáté výš skončí v Hall of Fallen Heroes. Dá se prohlížet — jméno, výbava, odehraný čas, příčina smrti — ale ne hrát. Neleze do Eternalu, nikam nepostupuje. Je to náhrobek.

Druhá šance neexistuje a nejde si ji koupit. Blizzard cheat-death z hardcore vyhodil už v Season 4: Elixir of Death Evasion přestal existovat a kouzelnický Flame Shield se předělal tak, aby nereagoval na smrtelnou ránu. Se Season 13 pak zmizely elixíry úplně. Takže ani odměna za dlouhou pauzu, ani život navíc — nic takového ve hře není.

Zbývá jediná pojistka, a je to únik, ne vzkříšení: Scroll of Escape. Vzácný svitek od dvacáté úrovně, který tě okamžitě teleportuje z boje do města. Zabírá i na část smrtí z odpojení.

Co se tedy stalo poprvé

#

Tohle nevím a nebudu si vymýšlet. Podle pravidel výše měla Jepice skončit už tehdy — a neskončila.

Odpověď leží přímo v tom okně na obrázku: Hall of Fallen Heroes vypisuje padlé postavy s úrovní a příčinou smrti. Když je tam Jepice jednou, první událost smrt nebyla, ať už to vypadalo jakkoli. Když dvakrát, děje se něco, co v žádném pravidle napsané není.

Nezdálo se mi to. Zmizely doopravdy, a to už v dubnu — se Season 13 a expanzí Lord of Hatred (27. dubna 2026). Ve stejném patchi, který přinesl Warlocka, tedy postavu, kterou zrovna hraju.

Co konkrétně skončilo:

• Vylepšování léčivého lektvaru. Žádné sbírání bylin kvůli tomu, aby lektvar léčil víc.
• Elixíry. Dočasné bonusy na zkušenosti, odolnosti a staty.
• Kadidlo. Buffy pro celou skupinu.

Co zbylo:

• Transmutace materiálů. Z rawhide a železa veiled crystals, z těch baleful fragments, z těch forgotten souls. Alchymista je dnes směnárna.
• Léčivý lektvar funguje dál, ale jednoduše: léčí pevných 35 % a nic se na něm nevylepšuje.

Dvě věci k tomu.

První: v Eternal Realm dvě položky přežily jako pozůstatek — Elixir of Iron Barbs a kadidlo Storm of the Wilds. Nikam nepostupují, jen tam leží. Což je mimochodem místo, kde teď bydlí Jepice.

Druhá, pro sběratele trofejí: na PlayStationu se tím stala trofej Convenient Crafts nezískatelnou. Chce vyrobit elixír, který se vyrobit nedá.

O to víc mě překvapilo, když mě Rathma zavraždil mechanikou, kterou jsem neznal. Měl jsem se v časovém limitu vrátit do těla.

Zemřel jsem. Jenže hra mi nabízí možnost hrát dál? Co se stalo s hardcore módem, kde je smrt trvalá? Už neplatí?

Taky jsem narazil na dva bugy. Tree of Whispers nic nezobrazí (viz obrázek). A nějaký nový bonus při pokusu o Claim vrací Error. Na pátý pokus, opakovaný po pár hodinách, jsem už něco dostal, ale neviděl jsem co.

Dodatek, ještě téhož dne: ta odpověď nahoře je špatně. Hardcore postava do Eternalu nevypadne, smrt je konečná — Jepice o pár hodin později zemřela doopravdy a skončila v Hall of Fallen Heroes. Jak to s tou smrtí doopravdy je, jsem dopsal sem.